Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Magnesia Litera: Styloví mimoňi

Večer českých spisovatelů se nesl v duchu pozoruhodně mimózním, neboť moderátorka Aňa Geislerová jej pojala jako experimentální prezentaci sice nenominovaného, ale za to vlastního díla tradiční červené knihovny, pročež se na pódiu každou chvíli kymácela banda bezprizorních tanečníků v čele s autobiografickou hrdinkou. Lecjaký soudný člověk by je za to hned zkraje sejmul encyklopedií. Ale jestli to náhodou neudělal, možná začal mít dojem, že ta scenáristická stvůra, poněvadž má asi tak tři rozvášněné hlavy, ho vlastně zajímá, a díval se fascinovaně dál, aby zjistil, zda se ty tři mozky někdy najdou.

Magnesia Litera, zdroj: www.magnesia-litera.cz

Magnesia Litera, zdroj: www.magnesia-litera.cz

Nade vší pochybnost je nicméně zřejmé, že na pozoruhodném gala večeru se podílelo mozků mnoho. Nestává se kupříkladu příliš často, aby předtočené anotace nominantů libovolných cen stihly říct nějakou myšlenku, která by vybudila divákovu obrazotvornost. Liteře se to nicméně zdařilo, nejspíš i proto, že do anotačních příspěvků prostě zapíchala střepy medailonů, které v předešlých týdnech odvysílala Česká televize.

„Jsem za hranicí, kdy člověk už může žít jakoby se smrtí v závorce,“ uvedla v něm Viola Fischerová svou básnickou sbírku.

Originální svým způsobem byli ostatně všichni – zvolená koncepce i promlouvající vítězové. Navzdory zvyklostem, které se omezují na více či méně poutavé děkování, mnozí z nich ani tolik neděkovali, jako spíš vyprávěli nebo odpovídali na „záludné otázky“ hlavní moderátorky. Někteří navíc panikařili, že je teď strhnul mainstream. Pak ovšem všichni z nějakého zvráceného důvodu v doprovodu předávajících odcházeli dozadu a do sálu už se nikdo z nich zpátky nevrátil. Buď se za oponou odehrával nespoutaný intelektuální večírek pro zvané, nebo je tam zakousla číhající lítá tvůrčí múza.

Devátý ročník svátku literatury byl úchylný, ale měl styl, vtip i svéráznou pointu. Knihou roku se stala (tématem) tragická próza Petry Soukupové a autobiografická hrdinka Ani Geislerové, s ohlodanými panenskými jablíčky, se zážitky s citovým vagabundem, zasunovacími chlapci a zkušenostmi z bordelu doputovala zdárně k oltáři svatebnímu. A rozpolcenému divákovi pohnutím ukápla nejedna minerální slza generálního sponzora.