Švédská duše s českým srdcem – Veronika Padilla

Jsem Švédská občanka žijící již od roku 2004 na území České republiky, věnující se grafické a ilustrační práci. Moje ilustrace můžete spatřit v časopise Yellow již od roku jeho vzniku až doteď. Mimo svého oboru se věnují také hudbě a možná jste mě už na nějaké Pražské či jiné scéně zaslechli.

Zhruba těmito slovy se tato mladá písničkářka a grafička prezentuje na svém oficiálním webu.

Máš švédský původ, proč žiješ v Česku?

Má mentalita je spíše švédská, výchova chilská, ale narozena jsem byla v Čechách. Proč žiju v Čechách? Protože jsem chtěla nahlédnout do Českého života a české společnosti.

Nemyslíš, že je škoda hrát pro české publikum v angličtině? Nemyslela jsi na nějaké texty také v češtině?

Anglicky zpívám, protože nechci být uzavřená pouze na jedné scéně a je to pro mě neutrální půda. Uvažovala jsem nad tím, ale zatím nemám moc velký zájem to zkusit. Takhle se cítím být víc otevřená všem.

A proč vlastně nezpíváš švédsky?

V každé řeči vyznívá úplně jiný zvuk a jak ve švédštině, tak i v češtině se mi to moc, abych pravdu řekla, nelíbí. Když už zpívat v jiné řeči než v angličtině, tak jedině španělsky.

Kdo je tvou inspirací v hudbě?

To je složité. Poslouchám všechno, co pod sluncem v nějaké hudební formě existuje. Mým prvním vzorem byl bezesporu můj táta a jeho bratr Patricio Padilla, který je chilským protestním zpěvákem žijící v Heidelbergu.

Je známo, že má tvou hudbu rád Honza Ponocný (známý člen skupin Cirkus Praha, který nyní vystupuje sólově pod názvem Cirkus Ponorka). Neuvažovali jste někdy o společném turné?

Proč ne, ale musí mi to někdo navrhnout. Jestli má na obzoru turné, tak je to třeba diskutabilní. Už jsem byla na turné s kapelou Keks, ale s Honzou by to pro mě bylo jistě zajímavější z pohledu toho, že většinou hrajeme oba na scéně sami.

Čím máš v plánu v budoucnu oslovit českou hudební scénu? Chystáš nějaké novinky?

Novinka je že se už konečně plánují přípravy na vydání alba. Na tomto albu by podle plánu měly zaznít mé písně samotné nebo s přidáním aranží.

Kromě toho, že jsi úspěšnou písničkářkou, jsi také grafickým designerem. Co tě baví víc a proč?

Baví mě obojí stejně. Je to takový balanc. Když mám vztek a něco mi nejde, tak si jdu zahrát. Když mi nejde skládání, tak si jdu malovat.

Na O2 Sázavafestu jsi nejen pravidelným hostem, ale také tvůrcem festivalové grafiky: plakátů, festivalového průvodce atd. Kde bereš inspiraci k roztomilým postavičkám a dalším prvkům?

Vše asi vystupuje na povrch z mého vnitřního světa. Nevím, kde na to přicházím, ale je to svět, ve kterém realitu příliš nevnímám.

Na Podzimním O2 Sázavafestu v Abatonu v Praze zahraje také Tomáš Klus a Marek Ztracený. Koho máš raději?

Oba se mi hudebně moc libí a je hezké, že někdo umí zpívat o lásce protože, já nevím proč, ale mně osobně to moc nejde. Jsem ve svých písních trochu pesimista a raději odrážím realitu než své intimní záležitosti. Zním asi tragicky, ale normálně jsem velice radostná a milující osoba.

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.