
No dobře, dobře, ona to tak úplně encyklopedie není. Ale z mého čtenářského úhlu do téhle sekce spadá – je to naducaná populárně naučná kniha s popisnými obrázky a opravdu fůrou zasvěcujícího textu. Publikace Hmyzí rodiny a státy mě nalákala jen tak, myšlenkou jak to asi chodí u Ferdy doma, a příjemně překvapila.
Vyjde-li knížka v Academii, je jasné, že se pera chopil člověk, pro kterého je téma knihy zároveň kusem jeho života. Autor zasvěcuje čtenáře do své celoživotní vášně a lásce k vědění, k touze rozvíjet své znalosti a poznávat nepoznané. Jelikož přírodu miluji od malička, rozhodla jsem se své sympatie rozšířit i k těm nejnápadnějším z jejich zástupců.
„Doplněné a rozšířené vydání populární knihy o společenském hmyzu „PROČ vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti… aneb HMYZÍ STÁTY“ (Nakl. ÚOCHB Prah, 1997) z pera entomologa, vysokoškolského pedagoga a popularizátora vědy, poutavou a přístupnou formou vysvětluje záhady a mýty obestírající rodinné a společenské chování hmyzu a pavouků. Pohledem současné vědy se autor pokouší odpovědět na otázky, jak a proč se už před miliony let vyvinuli tvorové organizovaní do společností, jejichž složitost si nic nezadá – ba v mnohém daleko předčí uspořádání společnosti lidské, kde je sobectví jedince neznámým a vývojově překonaným jevem, kde se o soudu a řízení společnosti rozhoduje tím nejdemokratičtějším způsobem, i přestože se zvenčí režim jeví jako nejkrutější totalita,“ praví text na zadním obalu knihy Hmyzí rodiny a státy a musím přiznat, že to sama nedokážu podat lépe.
Kniha mne totiž překvapila. Nejprve jsem čekala knihu o zvířátkách typu: tady máme schéma mravence ABC, který je speciálním tím a tím. Pak jsem si knihu potěžkala, otevřela a spatřila hustě popsané strany, KVANTA TEXTU vyšperkované perfektním fotografickým materiálem či náčrty Z. Kučerové. Uznale jsem polkla, neboť něco takového je pro recenzenta hozenou rukavicí. Nadešla tedy fáze nahmatat obsah – překvapeně jsem zamrkala: „Mohl by být Ferda Mravenec Robinsonem?, Rodičové bezdomovci, Trampoty včeláčí dělnice, Nejstarší klimatizace, Bibličtí zrnojedi, Vyznavači temnot“. Nevěřícně jsem otočila knihu, abych si ověřila její přebal. Zubil se na něm tančící mraveneček a titul hlásal, že k žádnému omylu nedošlo, nedržím sborník entomologických fejetonů. Oceňujíc autorův smysl pro nadsázku a laskavý humor, pustila jsem se do Úvodu, kde jsem zvěděla mnoho zajímavých podnětů (kupříkladu, že prvotní kniha byla tvořena koncem 80. let pro Albatros ač nakonec vyšla zcela jinde a vzhledem k dotazům, zda je ještě možné ji sehnat, přistoupil autor na nabídku Academie a připravil její doplněnou a aktualizovanou verzi. Nebo třeba fakt, že svazek, jenž třímám v rukou, zdobí úlovky 160 fotoreportérů.). Jako samoléčícímu se arachnofobikovi se mi zamlžil zrak nad větou: „(…) mluvit o vzniku a vývoji vyšších forem společenského chování a nezmínit příklady ze sociálního života pavouků, by bylo neodpustitelné faux pas.“
Kniha je členěna do šesti tematických celků – Dějiny společností, Rodiny, Včely, Vosy, Mravenci a Všekazi. Každá z těchto kapitol obsahuje množství vyčerpávajících informací a z tisíců řádků dýchá fascinace nad dokonalostí přírody. Příjemně podané informace, které se tak snáze vstřebávají a zapamatují, byť jste k hmyzu dříve náklonost nikterak nepociťovali.
poz.red.:Osobní vítěztví! Po přečtení některých informací došlo k drobnému útlumu mojí arachnofobie. =)
Jan Žďárek: Hmyzí rodiny a státy
Academia
Praha, 2013
582 s.