System of a Down zbourali pražskou O2 Arénu

Pro některé jen obyčejné pondělí, pro někoho už necelý rok zakroužkované datum v kalendáři. Čekání na den „D“ se zdálo jako nekonečné, ale přece jen se fanoušci Systémů dočkali. V pondělí 12. června přijela tato arménsko – americká partička do České republiky, aby předvedla své specifické a ojedinělé vystoupení.

Již dlouho před začátkem koncertu se linuly nekonečně vypadající fronty k areálu. I když bylo otevřeno hned několik vstupů, fronta se nezmenšovala ani při zahrání prvních tónů předkapely.

Code Orange jsou hardcorová americká skupina, která letos dělá předskokany Systémům. Ačkoliv jsou u domácího publika velmi oblíbení, tuzemští posluchači na ně nereagovali příliš nadšeně. Spíše docela vlažně, s čímž se toto uskupení v čele s řvoucím bubeníkem Jamim Morganem, nedokázali smířit. Proto se snažili nasázet do českého publika veškerou energii a hlavně brutalitu, na což zřejmě O2 aréna nebyla připravená.

Po velmi haredcorovém začátku se (po lehkých přípravách a totálním zaplnění Arény) začaly ozývat první známé tóny. Soldier Side – Intro rozbouřilo všechny přítomné a obecenstvo náhla ožilo. Bez zbytečných představování a okolků se System of A Down vrhli na další písně. Nebylo potřeba vekých slov – stačilo se zaposlouchat do melodií a textů, protože jak je známo, kapela do svých textů komponuje velmi kontrovezní témata a nebojí se jimi pobouřit společnost.

Prison song, oficiální videoklip, zdroj:www.youtube.com

Koncert se skládal ze třiceti skladeb toho nejlepšího, co jsme od šílených hudebníků mohli slyšet, a to i z nejstaršího alba. Následovaly písně jako Prison Song, Violent Pornograph nebo DDevil a Mr. Jack. V tu dobu už i lidé sedící na ochozech vstali a přeplněným prostorem se ozývaly bujaré chorály. Celý koncert doprovázela projekce s různými, poněkud psychedelickými výjevy, které podtrhovali už tak dokonalé vystoupení. Možná byla poněkud na škodu absence velkých obrazovek. Fanouškům, kteří stáli v sektoru běžného stání, by to lépe přiblížilo dění na pódiu, a to mluvím z vlastní zkušenosti.

Nesměly chybět ani profláklé velehity, které zahřáli na srdci, a mohl si je notovat úplně každý. Chop Suey!, Toxicity, nebo B.Y.O.B. (Bring your own bombs). Slza ukápla i těm největším drsňákům, když si kytarista a zpěvák Malakian střihnul sólo u písně Lonely day, která je klasickou srdcovkou. Akusticky si zazpíval i frontman Serj Tankian u písně Question!. Jeho česká zdravice „Ahoj!“ po skladbě Lost in Hollywood, velice zahřála u srdce.

Chop Suey!, oficiální videoklip, zdroj:www.youtube.com

I přesto, že od posledního vydaného alba uběhlo 12 let, jejich písničky nikdy neomrzí, a na jejich koncertech je vždy beznadějně plno. Systémy opět předvedli nadupanou a energickou show a dokázali tak, že jsou právem jednou z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších kapel vůbec.

Velmi zdařilou fotoreportáž můžeme doporučit na webu musicserver.

zdroj úv. obrázku:http://www.o2arena.cz

Tereza Vacková