Nana: tak trochu erotiky a hodně dobového ducha

6. ledna, 2012 Klára Elšíková Recenze - tip na knihu 0

Ocitáme se v divadle devatenáctého století, kde se uvádí nová hra a Nana je její šťavnatou hvězdou, na kterou se přichází podívat celá Paříž. Kniha mapuje vzestup neschopné herečky, obyčejné a společensky malé lehké holky v milenku samotného perského prince nebo hraběte. Z hloupé a krásné Nany, která nechápe recenze v listu Figaro, a která vše kolem sebe úspěšně ničí, se tak stává hvězda v honosném kočáru, které na francouzských dostizích všichni padají k nohám.

Émile Zola

Při této cestě „z hnojiště ulic až ke krásným šatům“ nám autor předkládá nejen brilantní popis dobových poměrů, pokrytectví a jakési sexuální nezávislosti buržoazní společnosti, ale také vyčerpávající popis prostředí. Pro milovníka úniků z dnešní reality je tak kniha tím pravým, po pár stránkách se totiž ocitnete na špinavých pařížských ulicích nebo v divadelním zákulisí.

„Hrabě Muffat se potil a musel si sundat klobouk. Nejvíc mu vadilo těžké dusno, v němž se vznášel silný a ostrý pach, pach kulis, plynu, klihu, špíny z temných koutů a pochybných spodniček statistek. V chodbě byl tento pach ještě pronikavější, vmísila se do něj štiplavá vůně toaletních vod a mýdla, jež sem pronikala z šaten, takže vzduch se takřka nedal dýchat. Cestou hrabě mimoděk zvedl hlavu a zadíval se na schodiště, odkud k němu zavanulo horko a jasné světlo, které ho náhle málem oslepilo. Shora slyšel šplouchání vody v umývadle, smích, volání, neustálé bouchání otvíraných a zavíraných dveří, cítil vůni žen, líčidel a takřka zvířecí pach vlasů. Nezastavil se, ale naopak zrychlil, až skoro utíkal a po celém těle mu naskakovala husí kůže ze světa, který neznal.“

Kniha vzbuzuje důvěryhodnost, čímž získává sympatie a vtahuje ještě více do děje, autor tam prostě musel být – slyšel, viděl a cítil. Dalším kladným bodem je jednoduchý jazyk a víceméně jedna linie příběhu, i když se setkáváme s několika postavami. Nemusíte tak bojovat se složitým větvením, jako například u Balzaca. A když se ke knize vrátíte po týdnu, neztrácíte se. V závěru navíc autor používá výstižnou a v podstatě i úsměvnou symboliku, která reflektuje duch celého díla. Tím je věrné zobrazení soudobé společnosti, demonstrující její pomalý rozpad. Nana je tak určena pro ty, kteří se chtějí dostat „jinam“, třeba do naturalistické krajiny snů.

Více z LaCultury...