Psychopatů mělo být méně než sedm

Režisér Martin McDonagh ve svém novém filmu Sedm psychopatů připravil pro diváka opět bludiště, ve kterém zprvu není lehké se zorientovat. Stejně jako v předchozím autorově filmu V Bruggách (2008) se v první scéně setkáváme s dvěma nájemnými vrahy. Ti si povídají o způsobu zabití jejich další oběti. Na rozdíl od Brugg tito muži nepředstavují ústřední dvojici a za slunečného odpoledne v kulisách Hollywoodu jsou zabiti právě Billym.

Důležitou postavou, která celému příběhu dodává morální rozměr, je křesťan Hans (Christopher Walken). Billyho postarší kamarád se živí tím, že krade psy, které pak navrací zoufalým majitelům a vždy za to získá tučnou odměnu. Jeho žena Myra leží tou dobou v nemocnici a umírá na rakovinu. Bohužel se Hansovi stane krádež psa osudnou, když jeho majitel přijde do nemocnice Myru zabít. Z Hanse vyzařuje naprostý klid. Věří, že se Myra dostane do nebe, kde se setká s jejich jedinou dcerou zavražděnou před několika lety.

Hlavní postava filmu zřejmě představuje samotného tvůrce – scénáristu a režiséra Martina McDonagha. Ten přemýšlí, co do filmu dát a co vypustit, přitom my v roli diváků máme možnost sledovat i scény „za oponou“.  Film překonává hranici mezi scénářem a realitou, mezi realitou a iluzí a v neposlední řadě mezi fakty a vírou. Obsahuje tolik odkazů, že jedno zhlédnutí určitě nestačí. McDonagh se zabývá tématy jako otázka života a smrti, viny, rasismu, morálních hodnot, víry, pomíjivosti, kulturními rozdíly atd.

Také využívá motivu pomsty. Film je především o lidech, které nebaví nečinně přihlížet bezpráví, a proto se rozhodli vzít osud do vlastních rukou. V kontrastu s nimi ve snímku figurují lidé, jako např. Hans, kteří věří, že vše je tak, jak má být. Se stoickým klidem dokáže přijmout rozsudek smrti.

Těžká témata jsou ve snímku vylíčena hodně sarkasticky, zároveň nejsou zlehčována. Jejich způsob prezentace v syrové podobě se zdá být upřímnější než na pozlaceném podnose v Hollywoodu. Scény nejsou doprovázeny varovným prstem s dodatkem: „Tohle doma nezkoušejte“. Osobitý McDonaghův styl nás v záběrech plných násilí nechá pořádně vymáchat, jako by k nám přes plátno promlouval: „S tím už si, diváku, musíš poradit sám.“

Stejně jako v předchozím autorově filmu V Bruggách, i zde jsou narážky na kulturní stereotypy. Režisér je irského původu, tudíž i zde nechal Colina Farrela hrát Ira. Ten má navíc problém s alkoholem, proto si ho Billy často dobírá: „Španělé mají býčí zápasy, Francouzi mají sýr a Irové alkoholismus.“ Dalším tématem, shodným s předešlým snímkem, je i válka ve Vietnamu, tentokrát zobrazená očima Vietnamce, který stále cítí velkou křivdu a nese si následky z války. Zatímco v Bruggách se Vietnam nesl v duchu narážek, v Psychopatech je jim věnována celá jedna kapitola. Stejně tak je tomu i v případě rasismu, jenž se v prvním filmu jen mihne, zatímco zde je připomínán s velkým důrazem hraničícím s lacinou prezentací stereotypu, jako například ve scéně, kdy Hans říká o své zavražděné dceři: „Zapomněl jsi dodat, že byla černá.“

Samotné město Bruggy zcela jistě tvoří jednu z hlavních postav. To samé se nedá říct o Hollywoodu v Psychopatech. Nicméně prostředí pouště, kde se odehrávají scény druhé poloviny filmu, je velmi působivé a dobře dokresluje nekonečnou možnost volby, kterou člověk má, bezbřehou víru a pomíjivost života. Psychopati se také více věnují na první pohled normálně vypadajícím lidem, od kterých se postupně dozvídáme o jejich duševně narušených pohnutkách. V Bruggách byli spíše lidé na samém okraji společnosti (prostitutky) nebo lidé s hendikepem (liliput). Ale ani v jednom ze snímků nehrají ženy v hlavních rolích. Když Billy Martymu radí při psaní scénáře, říká: „Nemůžeš ve filmu nechat zvířata zemřít, ženy ano.“

A nebyl by to McDonagh, kdyby neměl ještě další eso v rukávu. Na plakátu k filmu totiž nefigurují psychopati, jaké označil ve snímku. Jsou tam pouze někteří.

K hereckým výkonům nelze mít žádné výhrady. Colin Farrell se osvědčil i zde v roli trochu nepraktického a chaotického Ira, Samu Rockwellovi se dá s přehledem uvěřit jeho manipulátorskou a vypočítavou povahu, Woody Harrelson skvěle ztvárnil roli drsňáka, který se rozpláče po krádeži jeho fenky. Jedinečný herecký výkon předvádí Christopher Walken v roli Hanse, který svým ledovým pohledem a v očích ukrytým tajemstvím dokáže upoutat diváka, až mrazí.

Méně je někdy více. Řídit se známým pořekadlem by se v tomto případě vyplatilo. Sedm psychopatů sice řeší závažnější témata než Bruggy, ale drží se na povrchu. V Sedmi psychopatech je mnohem více narážek a odkazů, které diváka nutí k zamyšlení. Ale ať už autor chtěl sebelepším způsobem diváka zaujmout, tak jej zde spíše unavil a odradil. Ve filmu není prostor se zastavit. Scény jsou akční a dynamické, což k Hollywoodu bezesporu patří, ale Bruggy jsou díky své komorní atmosféře a nezachytitelnému kouzlu okamžiku mnohem dál. Mohlo být psychopatů méně, ale i tak McDonagh zůstává zárukou kvality.

Sedm psychopatů

Režie: Martin McDonagh
Scénář: Martin McDonagh
Hrají: Colin Farrell, Sam Rockwell, Christopher Walken, Woody Harrelson, Olga Kurylenko ad.

Martin McDonagh (1970) je britský dramatik a filmový režisér irského původu. Napsal několik divadelních her (např. Kráska z Leenane, Pan Polštář, Poručík z Inishmoru, Ujetá ruka, Osiřelý západ, Lebka z Connemary atd.) Je scénáristou a režisérem dvou celovečerních filmů – V Bruggách (2008) a Sedm psychopatů (2012) a jednoho krátkého Six Shooter (2004), za který získal v roce 2006 Oscara. Několik významných ocenění získal i za své divadelní hry. Například inscenace uváděné v České republice obdržely cenu Alfréda Radoka v kategorii Nejlepší hra roku – Osiřelý západ (v režii O. Sokola, Činoherní klub) v roce 2002 a o rok později Poručík z Inishmoru (v režii D. Hrbka, Švandovo divadlo). V současnosti lze vidět představení Pan Polštář a Osiřelý západ v Činoherním klubu, Pan Polštář v brněnském Buranteatru a v ostravském divadle Petra Bezruče Mrzák Inishmaanský.

Ivana Bednářová