Sam Rockwell si podmanil Měsíc

Filmová prvotina „Moon“, britského režiséra Duncana Jonese se nijak přímo nepřibližuje mému úvodu. Jen je to po dlouhé době film, který přes svojí jednoduchost dokázal ve mě rozvířit proud neutuchajících myšlenek vztahujících se k člověku a jeho místu ve vesmíru.

Příběh popisuje poslední chvíle astronauta Sama Bella (Sam Rockwell), jediného zaměstnance firmy Lunar industries, při jeho pobytu na těžební základně. Zde má za úkol dohlížet a řídit celý chod stanice, která z měsíce těží Helium 3, dodávající 70% energetické potřeby Země. Jedinou společnost mu při tříletém pobytu dělá počítač/robot jménem Gerty (jehož stoický hlas namluvil Kevin Spacey).

Zápletka filmu se rozvine ve chvíli, kdy Sam jede v lunárním transportéru pro náklad jedné z těžebních věží. Během jízdy začne mít halucinace, při kterých před sebou matně rozeznávává postavu neznámé dívky. Následuje srážka, přičemž je Sam pomalu v kokpitu pohřbíván. Další střih, Sam se probouzí na lůžku v základně a pomalu zjišťuje, že bez jeho vědomí se na základně děli věci o kterých netušil a ani nikdy tušit neměl.

Najít negativní kritiku na tomto snímku, nemusí být tak těžké. Jediná věc, na které se pravděpodobně shodne většina diváků, je fenomenální herecký výkon Sama Rockwella. Většina výtek nejspíš bude směřovat k technickým záležitostem a otázkám, které jsem zmínil v úvodu. Jestli divák přijme tuto smyšlenou skutečnost představy života v tak vzdáleném a jiném prostředí.

Příběh od začátku do konce působí dokonale konzistentně. Pointa filmu neni nijak překvapivá, ale v tomto podání, pomalu po kapkách, naprosto strhující a skvěle vygradovaná. Veškerá promyšlenost Samova jednání a řešení situací, spolu s postojem/naprogramováním Gertyho, (jehož jediné poslání je sloužit Samovi a odpovědět mu popř. na všechny otázky týkajících se základny, na které se Sama ani nenapadlo zeptat), skvěle vytváří prostředí pro zajímavé, nijak nenucené dialogy, na kterých z části film staví.

Nízký rozpočet snímku, se projevil především v exteriérních záběrech. Není to v tom, že by nepůsobyly přesvědčivě, jen nejsou tolik epické, jak by možná někdo u scifi snímku očekával. Přesto se také zde najdou momenty, které rozhodně jsou vizuálně zajímavé a originální, a rozhodně stojí za to vidět film na vellkém plátně.

Největší zážitek si ale divák zaručeně odnese ze zmíněné herecké exploze Sama Rockwella, ze které dokázal vytěžit tolik, co by pokrylo 90% české herecké filmové produkce. Takové nasazení je naprosto nevídané a člověk se díky němu dokáže vcítit do tak neuvěřitelné představy, jako je strávit 3 roky sám uprostřed vesmíru, vzdálený několik stovek tisíců kilometrů od domova.

Redakce