Gejša a samuraj – Půvab nebo udatnost?

Slova gejša a samuraj přešla do české slovní zásoby i s českým pravopisem a dodnes navozují atmosféru starého Japonska. Zatímco samurajové, jejichž meče, mečové záštity a další výstroj už dnes opravdu existují jenom v muzejních sbírkách, v historických filmech nebo televizních seriálech, gejši, byť v redukovaném počtu, stále zůstávají součástí i dnešního Japonska. Samurajové měli velmi podstatný vliv na japonskou společnost a kulturu po dlouhé období téměř 700 let (1185–1868). Byli to válečníci dvou extrémů. Na jedné straně bylo jejich prací zabíjet a na druhé straně byli vycvičeni, aby obdivovali krásu básní, květů i myšlenek.

Samurajovou nejdůležitější zbraní a také jakýmsi odznakem byl meč. Symbolizoval jeho duši, čest, oddanost, poslušnost a ochotu k boji. Meč byl uctíván jako posvátný předmět. Samurajové byli věrni svému pánovi, své rodině a kultu bušidó. Byli připraveni zemřít ať už v bitvě nebo i vlastní rukou, rituální sebevraždou, pokud bylo potřeba.

Slovo samuraj je odvozeno od japonského slovesa samurau nebo saburau, které znamená sloužit. Japonský výraz zní buši. Hlavní příčinou vzniku této vojenské třídy bylo vlastně špatné fungování císařského dvora v Kjótu, který zanedbával obranu v provinciích. Proto se ve vzdálenějších provinciích začaly vytvářet tzv. bušidan neboli vojenské oddíly, aby bránily majetek svých pánů. Skupiny sestávaly z vojáků příbuzensky propojených, vůdci najímali mladíky ze známých nebo spřátelených rodin.

V japonské společnosti jsou dodnes patrné stopy bušidó v některých rysech chování a v názorech, případně v systému fungování obchodních firem.

Na rozdíl od samurajů začaly gejši bavit pánskou společnost teprve v polovině 18. století, přesto fenomén gejša dosáhl v zahraničí stejné popularity jako samuraj. Gejši svým způsobem určovaly styl společnosti. Oblékaly se podle poslední módy, byly vzdělané v různých druzích umění, a protože jejich klienty často bývali hodnostáři politického a veřejného života, uměly konverzovat i na tato témata a znaly mnoho z politického zákulisí. Každá gejša přísluší k tzv. domu nebo čajovně, která je hierarchicky uspořádaná. Dům vede „matka“ a gejši jsou si sestrami. Starší sestra je pak spíše učitelkou své mladší kolegyně a zároveň její přítelkyní a rádkyní.

Profese gejši se často zaměňuje s profesí prostitutky. Ale hlavním úkolem gejš bylo naplňovat určité romantické představy samurajů, bavit společnost duchaplnou konverzací, zpěvem a tancem a pečovat o pohodlí návštěvníků čajoven zábavních čtvrtí.

Převzato z katalogu Alice Kraemerové, Gejša a samuraj. Národní muzeum 2010.

26.4.2013 – 16.6.2013

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

17. listopadu 72, Ústí nad Orlicí

Tisková zpráva