Jeho království

„Velkolepé svědectví o tom, jak víra v Krista obživla a vzkvetla, a to za pouhých čtyřicet dní od jednoho Pesachu až k Letnicím.“
– The New York Times Book Review –

Hodnotit román, který napsal snad nejznámější finský spisovatel Mika Waltari, autor knihy, jež mi v pubertálních letech převrátila život naruby a díky čemuž jsem se vydala jistým směrem, bude zřejmě působit lehce zavádějícím tónem. Jeho Egypťan Sinuhet pro mne navždy zůstane vypálen hluboko v srdci jako ta nejbáječnější z knih, které byly kdy napsány.

Román Jeho království napsal autor již v roce 1959, ale teprve v roce 1973 se dočkal českého překladu. Nutno podotknout, že překladu se chopila Marta Hellmuthová, které patří obrovská zásluha na tom, jak celkově Waltariho dílo na čtenáře působí, a to uhrančivě. Díky její vynikající práci krásně vyniklo barvité vyprávění, jehož je Waltari kouzelníkem, nadto si můžeme dosyta užít vzácně vytříbený jazyk a styl, kterým je autor proslulý.

„Protože žijeme na tomto světě pouze jednou, je rozumné se z toho radovat.“
– citace z knihy, str. 13 –

Do rukou se mi dostalo nové vydání tohoto pozoruhodného historického románu s podtitulem Jedenáct listů Marca Manilia Mezantiana z jara r. XXX po Kristu, které vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2023.

Jak už sám název napovídá, děj příběhu je zasazen do dramatické doby ukřižování Ježíše Nazaretského a toho, co následovalo po jeho zmrtvýchvstání. Vypravěč, Říman Marcus Manilius Mezentianus, který je v důsledku neopětované lásky k Tullii nucen se svým životem něco podniknout, se vydává z Říma, přes Egypt, až do země Judské, aby se dozvěděl co nejvíce o tajemném proroctví, o němž si lidé povídají – na zemi má sestoupit nový Mesiáš, a Marcus má tušení, že by jím mohl být právě ten ukřižovaný nebožák, jehož smrt měl možnost na vlastní oči vidět. Když pak Ježíšovo tělo zmizí z hrobu, více již o jeho roli spasitele nepochybuje.

„Žádná pozemská síla neotevřela jeho hrob. Pravda je prostá. Jeho království přišlo tohoto rána na zem. A země se otřásla a otevřela hrob. Jeho jas oslepil oči strážců, když vstal a vyšel z hrobu. Jak prosté.“
– citace z knihy, str. 69 – 

Waltari v tomto díle podává pozoruhodný vhled do tehdejších společenských reálií. Rozpravy mezi odlišnými kulturami, provázanost různorodých náboženství, nevraživost vůči Židům, která trvá dodnes, rozhodnost okupantů o své moci nad zabraným územím – to vše je nám tak blízké, až to děsí, protože se s tím vším setkáváme i v současnosti, ač v odlišné formě a míře. Opravdu se jednotlivé etapy lidských dějin opakují? Opravdu se lidé neumí z předešlých chyb poučit? Jak bylo napsáno, každá generace si svou svobodu a víru musí vydobýt sama, protože jinak si jí neváží. Je to smutné, ale nestačí než souhlasit.

Ukázku z knihy a další informace naleznete na webu nakladatele – zde.

Marcus je Ježíšovými slovy a činy natolik fascinován, že se s doslovnou posedlostí pídí po jeho stopách, vyhledává jeho stoupence, seznámí se s jeho matkou, Lazarem i zázračně uzdravenými osobami, které pocítili prorokovo milosrdenství, a tají dech nad učením i skutky, které Ježíš za života lidem předal.

Líbí se mi, že Marcus veškeré své zkušenosti, poznatky a domněnky podává formou dopisů své vyvolené, u které ani netuší, zda si je kdy přečte, zda k ní vůbec kdy doputují. Jeho čistota duše, krása osobnosti musí nejednoho čtenáře dojmout. Takového člověka v dnešní době těžko potkáme, a pokud ano, většina jej má za blázna či podivína. Román je plný mouder, která lze aplikovat i v soudobé společnosti. Mnohá z nich jsem si vypsala jako motivační hesla. Waltari pro mne jednoznačně představuje noblesního umělce s neuvěřitelným darem vyprávět příběhy z dob dávných velmi přitažlivým způsobem.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková