Vernisáž výstavy Davida Hanvalda

Pro Galerii NoD, jako ostatně pro každý jiný prostor, připravil na míru šitou koncepci. Citlivě reaguje na charakter výstavních sálů a jejich členitost, promýšlí řazení a rytmus vybraných okruhů. Nový cyklus Typografievychází z obálek knih, které vytvořil Karel Teige, texty jsou ovšem nahrazené barevnými tahy. Samozřejmě se mění měřítko, rytmus skladebných prvků se však od původního obrazu příliš neliší. Soubor Moderní moderna je vázán na krajiny Václava Špály. Jde o fragmentaci kompozice, každý tah předlohy je izolován a získává odlišnou barevnost. Cyklus Objekty vychází z Demartiniho konceptuálních akcí s prvky vyhozenými do výšky. Jejich pohyb a seskupení byl v různých fázích zaznamenán na fotografiích. Zvlášť zajímavý a podstatný je okamžik, v němž se prvky na malý okamžik zastaví, než začnou padat. Hanvald tedy v tomto případě vychází z pohybu, vyjadřuje ho jednoduchými transparentními tahy štětce, které bílou plochu rozzáří. V Rámech se zabývá stavbou samotného obrazu. Pracuje opět s čistou bílou plochou, přičemž rámy jsou na okrajích barevné, takže kompozice působí z každé strany jinak a proměňuje se s pohybem diváka.

David Hanvald v současnosti vytváří také obrazy odlišného typu (i když založených na obdobných principech), ve kterých reaguje na meziválečnou avantgardní fotografii, směřující ke geometrické abstrakci (Funke, Rössler, …). Kromě toho vytváří obrazy či instalace složené z mnoha přesně rozmístěných prvků, jejichž vztahy jsou předem přesně dané. Soustředěně se zabývá vztahy mezi obrazem a objektem. Jde mu především o vyjádření prostorových vztahů trojrozměrného artefaktu v ploše, někdy se dokonce snaží vystihnout jen doplňkový prázdný prostor, který je interpretovaným objektem vymezen (Židle).. Další obrazy vycházejí z minimalistického nábytku Donalda Judda, který Hanvald „balil“ do dekorativních barevných „ teček“, s nimiž by zřejmě důsledně střídmý a exaktní Judd nesouhlasil. Jde opět o malířskou citaci konkrétního prostoru. Jindy zaznamenává barevné odstíny, které v malbě používá a jejichž počet stále narůstá. Dochází tak k rytmickému členění plochy, které sice není svázané přesně danými pravidly, ale určuje ho volně pojímaný řád.

Z umělcova dosavadního vývoje je zřejmé, že ho inspirují různé typy tvorby – malba, architektura, knižní typografie, nábytek a nyní i akce a fotografie. Tato výstava naznačuje jeho mnohostranné užití interpretace, které nabízí stále nové možnosti. Závěrem bych chtěl připomenout, že v posledních letech či desetiletích pracuje s metodami citací a interpretací značné množství umělců, kteří se tak ke své tvorbě nechávají ovlivnit dílem druhých. Ale jen málokdo dokáže z jejich podnětů vytěžit tolik jako David Hanvald, který k nim přistupuje originálním způsobem, založeným na promyšlené transformaci prostoru.

Jiří Machalický

David Hanvald: Akryl, plátno, Hanvald
Vernisáž 17. června 2013 od 19:00
Od 18. června do 16. července 2013
Kurátor: Jiří Machalický a Martin Dostál

Tisková zpráva