Mezi řepkovými lány něco smrdí

„Tak dlouho oslavovala MF Dnes volný trh, až ji koupil Andrej Babiš,“ říká jedna česká anekdota. U čtení Žlutého barona se ovšem smát nebudete. Strhující reportáž Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky odhaluje mnohdy děsivé detaily Babišova podnikání v Česku. Publikace důstojně navazuje na tradici české investigativní žurnalistiky, s poctivou snahou o objektivitu se snaží odkrýt podnikatelské a politické pozadí jednoho z nejmocnějších mužů Česka, a nabízí tak pohled na jeho odvrácenou stránku. Zejména pak jeho voličům.

Kniha by zřejmě nevznikla bez několika málo jedinců (především Bohumíra Rady), kteří překonali strach a otevřeně o Babišových praktikách promluvili do médií. Právě na svědectvích těchto osob kniha do značné míry staví, přičemž autoři nabízí možnost obhajoby také protistraně, v tomto případě mluvčím Agrofertu. Ačkoli některá fakta jsou z médií všeobecně známá, Babišovi díky iracionalitě voličů politicky v podstatě neškodí, ať už jde o cílené likvidace podnikatelských konkurentů, zneužívání dotací či vykořisťování pracujících.

Autoři se v několika kapitolách zaměřují na pár klíčových oblastí. V prvé řadě popisují Babišův klíčový podnikatelský krok spočívající v ovládnutí Agra Jevišovice a Kosteleckých uzenin. Zejména Kostelecké uzeniny jsou však v knize líčeny tak, aby vynikl kontrast mezi rozdílnými manažerskými metodami a éra před Babišem je reportéry popisována jako téměř komunistická samospráva, divokému kapitalismu navzdory („Byla to zkrátka firma svých zaměstnanců, kteří pracovali na svém.“). Podobně je popisován chod dalších firem před tím, než je přebral Babiš – šťastní dělníci, poctiví manažeři, slušné platy. Opravdu to byl vždy takový ideál?

Kapitolou, kde by se dalo s autory polemizovat nejzásadněji, je ale reportáž o Babišově nákupu vydavatelství Mafra, jehož vlajkovou lodí je deník MF Dnes. Autoři píšou, že „mezi zaujatým psaním, které plyne z ideologických východisek redakce, a psaním v zájmu vydavatele je pořád ještě obrovský rozdíl“. Už ale nezmiňují, že Mafra nebyla svobodná ani před Babišem; vlastnil ji totiž německý gigant RBDV napojený na tamní oligarchy a bylo by naivní předpokládat, že by tehdejší redaktoři psali proti jejich zájmu. MF Dnes byla v době svého největšího vlivu populistickou žumpou, která pomocí manipulací a polopravd pomáhala pravicovým vládám udržet moc. Je příznačné, že její vlajkoví komentátoři klesli po převzetí Andrejem Babišem mnohdy ještě níž. Zatímco Karel Steigerwald skončil v ultrapravicovém Reflexu, Martin Komárek, svého času největší kritik Andreje Babiše, okamžitě převlékl kabát a stal se poslancem hnutí ANO. Tyto skutečnosti však ve Žlutém baronu nezazní a z reportáže vyplývá, že MF Dnes byla před převzetím kvalitní a seriózní plátek.

V závěrečné části knihy se autoři dostávají k nejdůležitějšímu, ale zároveň žurnalisticky nejsložitějšímu tématu – vstupu Andreje Babiše do politiky (ta hranice je nezřetelná, protože Babiš de facto ovládal politiku ještě před vznikem hnutí ANO). Pomocí ověřitelných čísel dokládají, že ovládnutí ministerstva financí znamenalo zvýšení dotací pro Babišovy firmy a v několika odstavcích se snaží i rozklíčovat Babišovu motivaci. Je škoda, že se v závěru jinak vcelku podložené a ozdrojované reportáže pouštějí do poměrně divokých spekulací o tom, že Babiš je ve skutečnosti bílým koněm zahraničních agentů. Vypadá to totiž, že pravda se v dnešní postfaktické době stává doslova esem v rukávu. Pokud jej vytasíme, můžeme ještě Babiše porazit.

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)