Posbíráno ze dna šuplete?

Básnická tvorba hukvaldského poety Neklana se vyznačuje značnou kvalitativní proměnlivostí. A Dívka, která se ptala na otázky je po loňských Jak básníci bojují s islámem poměrně slabé kafe.

Loňská sbírka nepostrádala jednotící myšlenku, navíc byla sevřená aktuálním a diskutovaným tématem islámského fundamentalismu. Dívka, která se ptala na otázky však nepřináší téměř nic originálního. Chybí zde něco, s čím si sbírku můžeme s odstupem času spojit. Dejme stranou, že pouze zachycuje autorovy básnické výtvory v období zhruba jednoho kalendářního roku; jinak by se to také nenazývalo sbírkou. Problém je, že Neklan do knihy cpe páté přes deváté a místy to působí, že prostě nebylo dost materiálu, tak se improvizovalo.

Dejme stranou i to, že se autor vrací ke stále stejným motivům (subkultury, Ostrava, Frýdek-Místek, fotbal…), protože i oddíly knihy, které jsou v kontextu dosavadní autorovy oficiální knižní tvorby novinkou (Josefovy juvenilie, Nechtěné texty…) jsou prostě buď dvacet let staré nebo obšlehnuté. Jako totální vata pak působí sice zajímavý, ale do kontextu se zcela nehodící rozhovor s Neklanovou matkou.

Z průměru žel sbírku nevyškrábne ani (jako vždy boží) Boží deník – zajímavé pásmo úvah či obecně genialita veršů. Vychází-li zkrátka Neklanovi sbírka každý rok, i milovník poezie se časem zmlsá a přežere.

zdroj obrázku:https://www.databazeknih.cz

 

Korektura: K.Ch.

Více z LaCultury...

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)