Na marších

Nový román z produkce nakladatelství Kniha Zlín nesoucí název „Na marších“ české autorky Jarky Kubsové, žijící dlouhodobě v Německu, je přesně ten druh románu, o kterém by se mělo mluvit. U málokteré knihy se mi stane, že jakmile se začtu, už nelze knihu odložit.

Čarodějnictví a jeho vliv na obyčejné obyvatele zejména v 16. – 17. století je nebývale zajímavá problematika a ukazuje nám pravou tvář tehdejší společnosti. Ta byla prosycena neskutečným množství pověr a předsudků, avšak není se čemu divit. Vždyť i dnes hledáme viníky situací, ve kterých se nám nedostává toužebného výsledku, nesmírně rádi bychom břímě neštěstí hodili na někoho či něco hmatatelného a měli tak jasný cíl, na který se zlobit, nadávat mu, vypustit na něj svou zlost. Jen v dnešní době mnoho nepěkných věcí, které nás v životě provází, ať už jsou to živelné pohromy, nemoci, smrt, mají ve většině případech své vědecké vysvětlení. Dříve lidem nezbývalo, než poslouchat „slovo boží“ z úst místního velebného pána, který mnohdy šířil více síry než ten nejsmradlavější zralý syreček. Opět se potvrzuje, jak církev dokázala ovlivňovat své ovečky a místo milosrdenství v nich probouzet nenávist.

„Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby se báli i ostatní.“
– citace z knihy, str. 10 –

Román má dvě dějové linky. V té přítomné se seznamujeme s mladou rodinkou Britty a Philippa, kteří se spolu s dospívajícími dětmi odstěhovali do vytouženého domečku se zahrádkou v malebné přírodě poblíž hlučného města Hamburk. Jenže idyla není taková, jak si ji rodinní příslušníci představovali. Každého souží nějaký palčivý problém a nikdo z nich není schopen se o svoje soužení podělit s dalšími členy. To pak samozřejmě vede k nepěknému vyústění, jež nám v závěru příběhu ukazuje, kam až může zajít lidská nenasytnost a nenávist vůči někomu, s kým roky žijete bok po boku pod jednou střechou. Ještě předtím se však Britta vydává po stopách místní obyvatelky, jejíž jméno nese jedna z místních ulic – Abelke Bleken.

S pozoruhodnou ženou Abelke se přeneseme do 16. století. Právě tato mladá žena se po smrti rodičů stává jedinou paní rozlehlého hospodářství, nutno říci, že je svému poslání oddána do morku kostí. Těžko v okolí najít pracovitější ženu. Má však hned několik vad na kráse, které se mezi lidmi neodpouštějí – je to pohledná žena, majitelka jednoho z největších statků široko daleko, a navíc se odmítá vdávat. Přesně toto jsou důvody ke klevetám. Pak už jen stačí jedna přírodní katastrofa za druhou a viník je zcela jednoznačně označen. Jen málokdo si uvědomuje, jak nedozírné následky mohou podobná obvinění mít. V té době totiž není nic jednoduššího než označit nepohodlného člověka, který nám leží v žaludku, ze spolčení s ďáblem, aby byl „odklizen“. Udávání a obviňování vyústily v rozpad mezilidské solidarity. Začíná hon na čarodějnici, jež končí „úspěchem“ – Abelke je umučena, a nakonec v roce 1583 upálena na hranici. Po ní následují další… Podle odhadů byl v Německu v průběhu 16. – 17. století zavražděno až 60 tisíc lidí obžalovaných z čarodějnictví, většinou žen.

Autorka v textu vychází ze skutečných událostí. Příběh je z větší části fikcí, avšak osoba Abelke opravdu existovala. Velice přínosný a dostatečně vysvětlující pro mne byl doslov, ve kterém autorka vysvětluje nejen postavení sedláků, jež měli pozemky pouze v pachtu a těmi, kteří je doopravdy vlastnili. Významně se také soustředí na roli ženy ve společnosti. Jak se její postavení za staletí změnilo? Co pro ženu znamenal přerod z feudalismu ke kapitalismu? Uvědomujeme si vůbec, s jakým despektem se na ženy v roli manželky, matky a pečovatelky o rodinný krb dnes díváme? V současnosti je zcela normální, že žena chodí, stejně jako muž, do práce a vydělává peníze, ovšem dochází zcela k přehlížení její role jako ženy v domácnosti, která je brána jako naprostá samozřejmost, přitom jde v zásadě o druhou šichtu. Málokterá se dočká uznání či minimálně pochvaly nebo poděkování.

Zdrcující román, nesmírně čtivý, vedoucí k mnoha zamyšlením. Krásný styl vyprávění.

  Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková