Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi

Příběhy, které se odehrávají během druhé světové války, jsou dnes mimořádně úspěšné a oblíbené. Není tedy divu, že jich vychází tolik – vymyšlených i skutečných. Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi, patří k těm skutečným. Napsal ho britský spisovatel Jeremy Dronfield, který čerpal z deníku z koncentračního tábora Gustava Kleinmanna, otce, a pamětí Fritze Kleinmanna, syna.

Gustav byl obyčejný židovský čalouník, který žil společně se svou rodinou ve Vídni. V roce 1939, po obsazení Rakouska, byl zatčen nacisty a spolu se svým dospívajícím synem Fritzem odvlečen do německého Buchenwaldu. Pokud si do té doby uchovával optimistické myšlení, v Buchenwaldu pochopil, že šance přežít je témeř nulová. Násilí, hlad a nucené práce se staly běžnou součástí jeho života… a mělo být hůř.

Gustava zaradili do transportu do Osvětimi. Nešel tam ale sám. Jeho syn Fritz se k němu dobrovolně připojil, i když věděl, že si tím podepsal rozsudek smrti. Zůstat s otcem však bylo to jediné, na čem mu záleželo. Láska mezi otcem a synem nakonec byla tou jedinou jistotou, která je držela při životě.

Kniha vychází hlavně z  Gustavova tajně vedeného deníku a je podložena důkladným archivním výzkumem. Autor použil hodně zdrojů a vedl několik rozhovorů a dopisoval si s členy rodiny Kleinmannových. Díky tomu dokázal věrohodně zrekonstruovat a napsat celý tenhle fascinující příběh, který sleduje nejen cestu otce a syna koncentračními tábory až po jejich návrat do Vídně, ale také osudy ostatních členů rodiny. Velmi zajímavé jsou například části, ve kterých se píše o tom, jak se paní Kleinmannová snažila získat pro své děti azyl v zahraničí a dostat je tak z nacisty okupované země do bezpečí nebo pasáže, ve kterých autor upozorňuje na fakt, že jen několik let po válce nevěděli mladí Němci o holocaustu téměř nic. Válečné zločiny, která spáchali Němci, byli podle nich úplně stejné jako ty, kterých se dopustili Spojenci…

Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi tedy přináší kromě připomínky krutostí, které by se už nikdy neměli opakovat, hlavně příběh o síle otcovské a synovské lásky a o tom, že i v té nejhorší době člověk v sobě může objevit to nejlepší.

Více z LaCultury...

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis