
Rudolf Vrba byl osvětimský vězeň, jenž se v dubnu roku 1944 zařadil mezi hrstku lidí, kteří dokázali nemožné a navzdory všem překážkám unikli z koncentračního tábora. Udělal to proto, že chtěl odhalit pravdu o smrtícím táboře a varovat poslední Židy v Evropě.
Spis, který propašoval ven, se dostal až k Franklinu Rooseveltovi, Winstonu Churchillovi nebo papeži. Svět tak byl přinucen přestat zavírat oči před jedním z nejstrašnějších zločinů v celé historii lidstva. Kniha Rudolfa Vrby nazvaná Utekl jsem z Osvětimi vyšla v roce 2007. V ní jsou shrnuté autorovy zážitky z koncentračního tábora a vyprávění končí rokem 1945. Zajímá vás, jak se Rudolfův život vyvíjel dál? Sáhněte po knize Únik z Osvětimi s podtitulem Opravdový příběh Rudolfa Vrby, kterou v českém překladu vydalo Nakladatelství XYZ.
Autorem této knihy je spisovatel, novinář a hlasatel Jonathan Freedland. Ten píše sloupky pro The Guardian a je moderátorem BBC Radio 4, Long View. Přispívá i do měsíčníku židovské kroniky, a je pravidelným přispěvatelem do řady publikací v USA, včetně The New York Times, New York Review of Books a The New Republic. V roce 2008 mu byla udělena cena Davida Watta za žurnalistiku. Kromě toho napsal také několik úspěšných knih.
Další informace a ukázku z knihy naleznete na webu nakladatelství – zde.

Kniha je rozdělená na pět částí: Přípravy, Lágr, Útěk, Zpráva a Stín. Pokud jste už četli knihu Utekl jsem z Osvětimi, jistě si všimnete, že Jonathan Freedland z ní čerpal klíčové informace, na kterých své vyprávění založil. Nechybí zde podrobný popis fungování tábora ani Rudolfova snaha zapamatovat si i ty nejbezvýznamnější maličkosti pro případ, že se jednou budou hodit. Protože Rudolf v táboře prošel různými pracovními úseky, získal komplexní představu o tom, jak celá ta vražedná mašinerie funguje. A jeho odhodlání říct světu pravdu pořád sílilo a sílilo. Jeho útěk byl dramatický a nebezpečný, avšak úspěšný. Předání zprávy se pak konečně mohlo uskutečnit. A někde tady Vrba své vyprávění ukončuje.
Jonathan Freedland se však rozhodl pokračovat a přinést další podrobnosti nejen o předání zprávy, ale i o byrokracii, která zkomplikovala její vydání, a jejím následném rozšiřování. Zaměřil se také na Rudolfův poválečný život. V těchto pasážích však nevykresluje hrdinu, kterým Rudolf bezpochyby byl, nýbrž zlomeného a nešťastného muže, který neví, jak žít normální život. Místy působí opravdu nesympaticky a nesnesitelně, k čemuž přispívá i fakt, že se odcizil se svou manželkou i některými známými z Osvětimi. Později se však do Osvětimi vrátil, snažil se zvýšit povědomí o holokaustu a výrazně přispěl také k usvědčení některých nacistů. Jeho život byl těžký a plný nepředstavitelného utrpení. On se však nikdy nevzdal a vždy dělal to, co považoval za správné. Ano, dělal chyby a ne vždy byl člověkem, kterého můžete považovat za dobrého, avšak faktem zůstává, že pro to, aby byl svět lepší, udělal všechno, co bylo v jeho silách.
Poutavý styl psaní Jonathana Freedlanda Rudolfovu životnímu příběhu opravdu sluší. Vtáhne vás do válečných let a umožní vám prožít osud hlavního hrdiny, ve kterém je kromě utrpení, které si lze jen těžko představit, kladen důraz zejména na sílu lidského ducha a nezlomné odhodlání.
