Cirque du Freak aneb jak se (ne)držet předlohy

Dvanáctidílná upírská sága, popisující strastiplný život mladého Darrena Shanea, spatřila světlo světa počátkem nového tisíciletí. O necelé dva roky později se série dostala i k nám do České republiky a nedlouho poté si v řadách mladých čtenářů získala patřičný obdiv.

Napínavý, rychle ubíhající děj, zajímavá zápletka, spousta netradičních postav a vůbec celková čtivost, dokázaly oslovit široké spektrum čtenářů všech věkových skupin. Z vlastní zkušenosti vím, že se rozhodně není čemu divit, byť se může z jistého úhlu pohledu příběh jevit jako dětinský a upřít nelze ani, do jisté míry, lehce předvídatelný sled událostí. Zvěsti o filmovém zpracování, které vyvstaly před pár lety, byly pro mnoho fanoušků upírského dramatu velmi potěšující zprávou. Na druhou stranu však ve vzduchu visela určitá nejistota, skepse, která mnohdy předvídá katastrofické výsledky. Svým způsobem se dostalo na obě tyto varianty.

Budeme-li na snímek pohlížet z čistě filmového (nezaujatého) hlediska, máme zde velmi příjemnou podívanou pro celou rodinu. Mnoho speciálních efektů a přinejmenším sympatické herecké obsazení (John C. Reilly, Salma Hayek, Willem Dafoe, Ken Watanabe). Kdejaká ocenění a přehnaná slova chvály jsou sice na míle daleko, přesto je Cirque de Freak solidně natočenou fantasy.

Pokud přejdeme k hodnocení z pohledu znalce původní předlohy, budeme muset přitvrdit. Asi nikdo nečekal, že by na plátně zhlédl věrně přepracované stránky knih, slovo od slova, tak jak je dobře známe. Převedený souhrn dějů prvních tří O’Shaughnessyho děl do filmové podoby však předčil všechna očekávání a to bohužel ne v tom dobrém slova smyslu.

Standardní časová stopáž samozřejmě neposkytuje dostatečný prostor pro obsáhnutí všech dějových prvků, přesto by rozhodně nebylo na škodu, alespoň v mezích, hlavní linku dodržet. Paul Weitz, režisér snímku, měl však zřejmě jinou představu a tak vytrhal stránky ze zmíněných tří pokračování, vyhodil je do vzduchu a následně tu a tam jednu po druhé sesbíral a v tomto nelogickém pořadí je opět složil dohromady. Co z toho, že některé listy odvál dychtivě poletující vichr daleko pryč z Weitzova dohledu. Berte toto přirovnání s jistou nadsázkou, i když tomu skutečně není těžké uvěřit. Chápu všechny rozhořčené hlavou kroutící fanoušky, kteří čekali mnohem věrnější zpracování, ale stejně tak rozumím nadšeným ohlasům těch, kteří Darrena Shanea nepoznali dříve.

Cirque du Freak je rozporuplným dílem, které se dá jen těžko hodnotit bez toho, aby se člověk na chvíli nezamyslel. Klady i zápory jsou jednoznačné, shrnout je však není jednoduché, stejně jako přemítání o plánovaném pokračování. Bude, nebude a když bude tak jak to dopadne s dějem? Nezmění se ještě více hlavní podstata, která tolik let držela tisíce čtenářů v napětí, když otáčeli stránku za stránkou?

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.