Devíti kruhy

„Štěstí je dosaženo většinou za cenu toho, že je nutné se něčeho vzdát, tato konstelace vždy představuje trýzeň volby, přičemž žádná z variant, které se nabízí není dostatečně uspokojivá.“
– citace z knihy, str. 110 –

Petr Růžička se ve své knize „Devíti kruhy“ zaměřil na skupinu českých studentů bojujících v nacistickém lágru Sachsenhausen během druhé světové války o holý život. Knihu vydalo v roce 2025 nakladatelství Cosmopolis. Román je volným pokračováním jiného díla Petra Růžičky s názvem „Šli dva, šel sám“, který vyšel v roce 2022.

Pospolitost byla mezi hochy, pocházejících výhradně z českých vysokých škol, znát už v samotném vlaku, jež je odvážel neznámo kam. Přitom si ani jeden nebyl vědom, proč byli zadrženi a proč se ocitli v nemilosti Němců. Nechápali nic. Jen Bruno Hradec, dosud studující právo v Brně a zároveň hlavní vypravěč tohoto příšerného životního osudu, uvažuje jinak. Směr, dle řečí okolo, zatím jen tušil – vezou je na převýchovu do Německa, převýchovu formou náročných nucených prací. Definitivně jasno mají, až poté, co jsou nahnáni za železná vrata s nápisem „práce osvobozuje“ do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde se z lidských duší stávají bezejmenná čísla.

Bolestný byl pro mne zejména popis přerodu mladých, silných a horkokrevných mužů ve vystrašené, unavené, vyzáblé vězně s ohnutým hřbetem před každodenní trýzní a strádáním. Zimní období bylo v táboře nejhorší. Mráz se zakusoval do těla svými ostrými pařáty, při kterém zuby v ústech vězňům drkotají stejně neovladatelně jako se chvěje celé tělo. Zkřehlými prsty si ani není co k tělu teplého přiklenout, protože na sobě mají jen tenký vězeňský mundúr. Vězni bojují s třiceti stupňovým mrazem den co den. Postupně jim umrzají prsty na rukou i nohou, uši, nos… Při líčení těchto událostí mi tuhla krev v žilách. Ale jak už to tak bývá, mládí si umí najít radost i v maličkostech. Kluci při sobě stojí, podporují se, špičkují jeden druhého a najdou si zábavu i v doslova morbidních věcech.

Převýchova, zdá se, u českých hochů proběhla úspěšně a ti byli za jistých podmínek z tábora po čase propuštěni. Bruno se nesmírně těší domů za rodinou a za svou láskou. Dočká se šťastného shledání?

Nesmírně se mi líbil vytříbený český jazyk a styl vyprávění autora. Bylo tak přesvědčivé, až mi připadalo, že s chlapci putuji bok po boku, a to je opravdu ta poslední věc, o kterou bych stála. Konec příběhu mě doslova vykolejil…

Jak se studenti vypořádávají s peklem tábora připomíná Dantových devět kruhů Pekla. Odtud inspirace k názvu knihy, i odkazy na citáty z Dantova díla, jimiž je dílo prostoupené.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Grada Publishing.

Denisa Šimíčková