Oveček vlku se zachtělo

„Zlo má zvláštní nadání objevit se tam, kde může natropit největší škody. A někdy jsme to my, kdo mu otevře dveře, přivítá ho s otevřenou náručí a nechá si ho vstoupit do života.“
– citace z knihy, str. 211

S tvorbou českého autora Aleše Novotného jsem se seznámila již dříve. Každý román, který jsem od něj přečetla, se mi moc líbil. Proto jsem i od jeho novinkového mrazivého thrilleru s názvem „Oveček vlku se zachtělo“ měla velká očekávání. A? Autor ani tentokrát nezklamal.

Ve městě Vlkov se odehraje série brutálních vražd, které místní komunitou otřesou. Vraždy jsou doprovázené rituálními praktikami, z kterých se i ostříleným vyšetřovatelům zvedá žaludek. Oběťmi se stali mladí lidé, na první i druhý pohled zcela bez poskvrnky. Přijít na kloub tomu, proč se oko bestiálního vraha zaměřilo právě na ně a co mají znamenat všechny ty podivné symboliky okolo, musí dvojice vyšetřovatelů z mordparty Patrik a Viktorie. Tihle dva tvoří pracovní duo sice krátce, za to si navzájem sedli jako „prdel na hrnec“! Parťáci do nepohody, číší z nich skvělá energie, funguje mezi nimi černý humor a jeden na druhého se může spolehnout.

Aby toho na dvojici vyšetřovatelů nebylo málo, musí do toho Patrik řešit rodinné záležitosti. Po smrti rodičů se potýká s výchovou mladšího bratra, který, ač čeká vlastní rodinu, není schopen normálně fungovat. Trpí jistým traumatem, které ho roky ničí. Až společný strávený čas rozváže bratrovi jazyk. Co se od něj Patrik dozví, ho ochromí. Ač je z pracovního prostředí zvyklý na ledasco, když se nekalosti a špatnosti týkají vašich blízkých, je to vždycky stonásobně horší.

„Zabrousit k některým vzpomínkám je jako popadnout klacek a šťourat s ním do vosího hnízda.“
– citace z knihy, str. 62 –

Čas kvapí, stopy žádné. Až se jednoho dne posedlý sériový vrah zaměří na novou oběť – samotného Patrika, který tak nic netušíc bojuje o holý život. Ani v nejhorších snech si nedokázal představit, jak lehce se může člověk stát součástí příšerných vizí pošahaného sociopata.

„Jednou za čas se objeví skutečná stvůra, neschopná porozumět soucitu či lásce, monstrum, z jehož skutků stydne krev v žilách a chloupky v zátylku se ježí hrůzou.“
– citace z knihy, str. 157 –

Závěrečné rozuzlení týkajícího se rodinného dramatu bylo echtovně wow. Často si pokládám otázku, když si prohlížím někoho hodně starého, nebo s někým takovým promlouvám, čeho všeho byl dotyčný v minulosti schopen. Víceméně si neumíme připustit, že ten hodný dědeček či ta milá babička ze sousedství byli kdysi mladí a museli se také nějak popasovat se svými démony.

„Pro ty, které milujeme, jsme schopni udělat cokoliv.“
– citace z knihy, str. 246 –

Thriller, který vydalo nakladatelství Cosmopolis, přečtete vcukuletu, protože se do vás zahryzne a nepustí. Přitom mu nechyběla vynalézavost a vtip, jenž celou tu popisovanou hrůzu příjemně odlehčil. Některé hlášky mi uvízly v paměti, třeba: „hroutil jsem se jako sněhulák“, „vzduch byl hustý jako biskupský chlebíček“, nebo „bůh se nejspíš schovává tam, co rarášci a hrnec zlata“ 😊.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Grada.cz.

Denisa Šimíčková