Den, kdy jsem odešla

„Co je špatného na tom být spokojený s tím, co máš?“
– citace z knihy, str. 73 –

Když se v roce 1982 impulzivní, ale upřímná Němka Greta bezhlavě zamiluje do rozvážného a citlivého Angličana Henryho, ovšem na špatné straně Berlínské zdi, té, která měla občany NDR „chránit“ přes nebezpečnými kapitalisty a fašisty, nevěstí to nic dobrého. Právě o těžkostech, které zažívají obyvatelé v poválečných letech, kdy bylo Německo rozděleno hned na několik okupačních zón, přibližuje působivý román britsko-kanadské novinářky, redaktorky a autorky Caroliny Bishop „Den, kdy jsem odešla“, jež u nás vydalo nakladatelství Metafora. Greta bohužel vyrůstala v té nejhorší možné zóně okupované Sověty a ta rozhodně lásce s mužem ze Západu nepřála. Berlínská zeď rozdělovala rodiny, milované, blízké, kamarády na dlouhé roky. Z NDR nebyla cesta ven. Ihned se mi vybavil film o německé rodině, co přeletěla tuto obludnou železnou oponu horkovzdušným balonem (film „Balón“ z roku 2018). Něco neuvěřitelného.

V druhé časové rovině se posuneme o třicet let později, kdy je Henry ztracen ve svých pocitech. Gretu miloval a ve svém již důchodovém věku k ní tento cit stále nepolevil. Nic na světě si nepřeje víc než pochopit, proč jednoho dne bez jediného slova musela jeho žena odejít a už o sobě nikdy nedala vědět.

„Kolik různých názorů existuje na to, jak by měl člověk žít svůj život, přitom většina z nás nechtěla nic jiného než žít v míru a harmonii, v bezpečí a pohodlí.“
– citace z knihy, str. 174 –

Může opravdová, ryzí láska trvat celý život, ač s dotyčným vůbec nejsme? Máme ho jen v hlavě a všechny ostatní s ním/ní pouze srovnáváme? 

Poutavý příběh velké lásky, která byla vystavena té největší zkoušce. Do děje se zapojí nechvalně proslulé složky Stasi, hrdinka se musí skrývat pod zcela novou identitou. V románu nechybí pořádná dávka napětí, ale je protkán i nadějnými vyhlídkami. V příběhu se nacházely pasáže, které mne rozesmutnily, ba dokonce přinutily k slzám.

Autorce se bravurně podařilo nenásilnou formou popsat, jak vypadal život v nesvobodné části Evropy v relativně nedávné minulosti. Popisy jsou velmi věrohodné a věřím, že u starších ročníků mohou vyvolat nostalgické vzpomínky. Zároveň mě potěšilo, že autorka příběhem sděluje i odvrácenou stránku Západu, který nakonec nebyl tak svobodný, jak se jevil (a jeví).

Román britské spisovatelky je přesně tím dílem, které by nemělo uniknout milovníkům historických příběhů. Tento román pokládám za jeden z nejlepších, který jsem na dané téma vůbec četla!

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Grada Publishing.

Denisa Šimíčková