Spojuje je stejná minulost. Rozdělují odlišné vzpomínky

Andrea, prostřední sestra, se marně pokouší proniknout do blízkosti, kterou spolu máma a starší Ullis vždycky měly. Ať se snaží sebevíc, zůstává stranou. Ullis naopak vidí mladší sestru jako tatínkovu oblíbenkyni, která vždycky dostala, co chtěla, pokaždé si prosadila svou, a přesto nikdy není spokojená. A nejmladší Rasmus? Ten celý život stojí ve stínu sester, jež spolu soupeří o pozornost a uznání – a teď si klade otázku, jak moc ho to poznamenalo.

Po smrti otce se ukáže, že každý ze tří sourozenců má naprosto odlišné vzpomínky na dětství. Každý z nich je jiný. Kdo z nich však vlastní ten „správný“ obraz minulosti? Co se celá léta tajilo? Kdo nese vinu? A co si jako sourozenci navzájem dlužíme?

Autorkou knihy Dědictví je švédská spisovatelka Moa Herngren, která je autorkou oceňovaných knih o mezilidských vztazích Rozvod a Tchyně. Tyto poutavé romány vyvolaly horké diskuze o tom, se kterými z hrdinů čtenáři vlastně sympatizují. Moa Herngren je kromě spisovatelky i novinářkou a bývalou redaktorkou časopisu Elle. Zároveň je spoluautorkou scénářů k seriálům pro Netflix, například Polovina Malmö jsou kluci, co mi dali kopačky nebo Patchworková rodina. Její knihy v českém překladu vydává Nakladatelství Metafora.

Kniha začíná setkáním sourozenců na první oslavě matčiných narozenin, která se odehrává po smrti otce. Zdánlivě banální rodinné setkání ale rychle získá hořkou pachuť. A bude hůř: z domu se začnou záhadně ztrácet věci, začínají se množit lži a na povrch vyplouvá vážné rodinné tajemství, které otřese celou rodinnou strukturou. To nejdůležitější se ale odehrává hlouběji pod povrchem: všichni tři sourozenci sice prožili dětství pod jednou střechou, ale každý z nich si z něj odnesl naprosto odlišné vzpomínky a traumata.

Co vás na knize nadchne?

• Fenomenální práce s perspektivou. Kniha je rozdělena na části vyprávěné z pohledů jednotlivých sourozenců. Jakmile čtenář v první části stoprocentně soucítí s jednou postavou, v té další dostane slovo druhý sourozenec a celá situace rázem získá úplně jiný, často šokující rozměr.
• Skvěle vykreslená sourozenecká dynamika. Autorka mistrovsky popisuje staré křivdy. Nejstarší Ullis vidí prostřední Andreu jako rozmazleného tatínkova miláčka, zatímco Andrea se cítí odstrčená kvůli pevnému poutu mezi Ullis a matkou. Nejmladší Rasmus pak celý život stojí v jejich stínu jako přehlížený pozorovatel.
• Realističnost a uvěřitelnost. Vztahy v knize nejsou černobílé. Autorka se nebojí ukázat, že své sourozence nebo rodiče nemusíme vždy jen slepě milovat a chápat a s děsivou přesností popisuje věci, které se v reálném životě lidé často stydí přiznat sami sobě.
• Emoční dopad. Příběh nutí čtenáře neustále přemýšlet o vlastních rodinných vazbách a o tom, jak moc je naše vnímání minulosti subjektivní.

Co by vám mohlo vadit?

• Pomalejší rozjezd první poloviny. Začátek knihy vám může připadat trochu repetitivní. Než se děj rozjede naplno, řeší se některé situace pořád dokola.
• Frustrující chování postav. Hrdinové knihy rozhodně nejsou bezchybní klaďasové. Je možné, že vás občas budou rozčilovat svou pasivní agresivitou, přetvářkou, toxickým chováním nebo neschopností spolu normálně komunikovat.

Dědictví je bravurní psychologicko-společenský román, který vás pohltí a donutí k hlubokému zamyšlení. Ukazuje, že neexistuje jedna absolutní pravda a že rozdělení materiálního dědictví je často to nejmenší, s čím se po smrti rodičů musíme vyrovnat. Pro fanoušky moderních rodinných dramat a severské beletrie mimo detektivní žánr je proto kniha takřka povinným čtením.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis