Dcery květin: mexické dědictví

„Láska rozzáří srdce, ale květiny rozzáří tvůj život.“
– citace z knihy, str. 22 –

„Dcery květin“ s podtitulem „Mexické dědictví“ je prvním dílem plánované série o pěti ženách z rodinného klanu, jenž je poznamenán množstvím tajemství. Autorkou románu je německá spisovatelka Tessa Collins.

Pětaosmdesátiletá Rose se celý život trápí jednou skutečností, kterou před celou rodinou úspěšně tajila až do své smrti. Týká se její vnučky Dalie.

Po tragické smrti Daliiny matky nikdy nikomu nepřiznala, že nejen že ví, kdo je její otec, ale také ví, kde ho hledat. Toto tajemství si bere do hrobu, ale při uklízení její pozůstalosti se objeví dopis, ve kterém stojí vše černé na bílém. Jenže to má svá úskalí – je v něm uvedeno žalostně málo indicií. Jelikož se však Dalia již delší dobu trápí svou existencí, netuší, kde má své pravé kořeny, není spokojená s prací, kterou vykonává, rozhodne se ze dne na den pro radikální řez – je odhodlaná svého otce najít! Dle instrukcí v dopise se vydává do Mexika a pátrá po archeologovi jménem Ricardo. Chce znát odpovědi na plno otázek. Ze všeho nejvíc pak, proč o svou dceru nikdy neprojevil zájem, jaké strašné události vedly ke smrti její matky a proč si některá fakta vzala babička, které tolik záleželo na stmelování rodinných pout, raději na onen svět?

Vydává se po stopách své matky, která v Mexiku před skoro třiceti lety studovala. Na své cestě potkává sympatického Pabla, který je jí průvodcem, díky němuž poznává krásy hlavního města, které bývají očím běžných turistů zapovězeny. Probouzí se mezi nimi vroucí a láskyplný vztah. Bude mít jejich romance pokračování, nebo všechno rozdrtí ukrutná vzdálenost, jež leží mezi jejich domovy?

Svého otce Dalia nakonec opravdu najde, ale jeho reakce rozhodně není taková, jakou očekávala.

Co se týká linky ze současnosti, ta se mi popravdě táhla, když se to vezme kolem a kolem, nic moc zvláštního se v příběhu nedělo, některé momenty se nesmyslně natahovaly a děj byl více méně předvídatelný.

Osobně se mi více zamlouvala linka z minulosti. Nadšení Daliiny mámy do studia archeologie, zkoumání původních amerických obyvatel na Yukatánském poloostrově mě bavilo, protože mayská civilizace mě od malička fascinovala. V knize zaznělo pár poznatků, které mi o této kultuře nebyly dosud známy.

„Květiny jsou nejkrásnější slova přírody.“
– Johann Wolfgang von Goethe, citace z knihy, str. 11 –

Ať nejsem jen škarohlíd, velkou parádou je úchvatná obálka, kterou navrhla Anna Ali a rovněž boční kresby, které lemují každou stránku knihy, jsou velmi působivé a originální.

Čtivo doporučuji pro opravdu oddechové dny, kdy toužíme zklidnit rozjitřenou mysl, nechceme si nad ničím lámat hlavu a jen si užívat romantiku okořeněnou špetkou dálek. Pro vánoční čas je kniha jako stvořená.

Styl vyprávění se autorce vyvedl, je květnatý, milý, nečekejte žádné strohé vyjadřování.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Grada.cz. Román vydalo nakladatelství Metafora.

Denisa Šimíčková