Vstříc vznešené smrti!

„Kdykoliv kreslím příběh o válce, nedokážu v sobě potlačit nával slepé zuřivosti. Možná ho ve mně posilují duše tolika padlých vojáků.“
– slova autora, cit. str. 360 –

Protiválečný grafický román „Vstříc vznešené smrti!“ z období konce druhé světové války vás dozajista srazí na kolena. Mistr japonského komiksu Šigeru Mizuki popisuje vnímání schylování blížícího se konce válečné vřavy očima prostého vojína japonské císařské armády.

Hlavní postava příběhu, Marujama, je spolu se svou jednotkou odvelen do Baienu na rajském ostrově Papui Nové Guineji. Panenský ostrov však pro své návštěvníky nepřipraví zrovna pohostinné prostředí. Kromě střetů s nepřítelem a vyhýbání se bombám, musí vojáci čelit i místní fauně, drsnému počasí, nemocem, o kterých nikdy neslyšeli i nemilosrdným rozkazům ze strany vlastních velitelů a generálů, jež své muže zcela bez skrupulí posílají bez jakékoli bázně a hany do sebevražedných útoků.

„Vojáci a ponožky jsou spotřební materiál, život vojáka neměl vyšší hodnotu než život kočky.“
– citace z knihy, str. 360 –

Až drásavým způsobem jde z obrázků vycítit, jak vojáci touží veškeré boje a trýznění ukončit a ocitnout se zase v bezpečí domova u svých rodin. Příběh ze začátku prostupuje humor, jež se však postupně obrací v bezbřehý cynismus s pořádnou dávkou pokrytectví. Závěr komiksu je obzvlášť brutálně bolestný. Uvědomění si, že oběti na životech byly vlastně zcela zbytečné, je tím největším paradoxem každého válečného konfliktu. A nejhůře se s tímto faktem smiřují právě přeživší, kteří všem těm hrůzám přihlíželi, nebo se jich přímo účastnili.

O co horší je pak pomyšlení, že autor v knize vychází z vlastních zkušeností a zážitků z války v Tichomoří, kde utrpěl nejen psychickou, ale i fyzickou újmu. Tímto komiksem primárně uctívá památku svých padlých kamarádů, druhotně měl posloužit jako jakási terapeutická osobní zpověď.

Mizuki byl jedním z prvních Japonců, kteří se odvážili o válce kriticky psát nebo kreslit.  Ono samotné vnímání války japonskou veřejností je vskutku zajímavými diskurzem, který stojí za bližší pozornost.

Komiks byl vydán již v roce 1973, nicméně do českého překladu se dostává až nyní. Za tento počin získal autor v roce 2009 cenu Prix du patrimoine a roku 2012 Eisnerovu cenu za nejlepší americké vydání mezinárodního komiksu z oblasti Asie.

Tato manga přináší jedinečný a osobitý pohled na válku a její nesmyslnost, na lidskou zlovůli a patetičnost, na nelogické rozhodování těch nejvyšších, kteří bez mrknutí oka posílají na smrt desítky, ba stovky svých mužů pro uspokojení vlastního ega…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Argo.

Denisa Šimíčková