Bůh je rudý: rozhovory s čínskými křesťany

„Jen bůh ví, proč jsem ještě nepřišel o rozum, že jsem plně při smyslech a všechno, co na svých cestách vidím, vyslechnu a zažívám, zaznamenávám věrně a s upřímným pochopením pro člověka.“
– citace z knihy, str. 9 –

Mladá fronta přichází na český trh s překladem publikace rebelského autora Liao I-wu, který je v lidově demokratické Číně nejen zakázán, ale byl za svou práci ze strany bezpečnostních složek státu dlouhodobě pranýřován. Není divu, ve svých knihách píše o čínské spodině, korupci, utrpení ostrakizovaných částí společnosti a brutalitě, což se „spořádané“ a komunisty zmítané zemi pranic nelíbí.

Autor dostává možnost nahlédnout do otřesných lidských osudů obyvatel odlehlé jünnanské rudé náhorní plošiny, do příběhů bezútěšných a bolestných, jež pak zprostředkovaně předává čtenáři, kterému tím vyrazí dech. Přináší svědectví z vesnic ležících vysoko v horách, kde je utrpení tak tíživé a všudypřítomné, že jediné, čeho se člověk může chytit, je jen Ježíš.

Postavení křesťanů v Číně je, vzhledem k tomu, kdo je, a v historii byl, v čele země, zdrcující. Projít peklem komunistické diktatury si museli nejen intelektuálové, ale i věřící. Dodnes je praktikování křesťanství protiprávní.

„Bůh je rudý“ přináší hned několik pozoruhodných rozhovorů s čínskými křesťany žijících v této těžko přístupné čínské provincii. Prostřednictvím knihy nahlédne čtenář do strastiplných svědectví pronásledovaných věřících, kteří jsou totalitním režimem považováni za nebezpečné fanatiky, případně rovnou za kolaboranty či agenty imperialistického Západu.

Z uvedených zpovědí mě doslova mrazilo v zádech. Ač musí tito lidé ve své vlasti za svou existenci, vyznání a názory tvrdě bojovat, neztrácí naději v dobro, naději, že se něco zlomí a změní. Jsou fascinující nejen pro své neochvějné odhodlání odporovat nelogičnosti a bezpráví v nepřátelském prostředí, ale také pro svou laskavost, skromnost a mírumilovnost. Z obou těchto důvodů z nich má tyranský režim vlastně strach. Neví si totiž rady, jak se zbavit neposlušných, avšak zcela nepoddajných „vyvrhelů“.

„Jen Bůh má moc soudit všechny věci na světě. K tomu my nemáme ani právo, ani kvalifikaci. Jediné, co můžeme, je dát ze sebe vše. Neptejte se, co za své úsilí dostanete, prostě žijte s vděčností a pokračujte v rozdávání, to bohatě stačí.“
– citace z knihy, str. 362 –

Autor přiznává, že je agnostikem, avšak jeho pokora vůči zpovídaným v etnické menšině, je z psaného textu citelná, místy až dojemná. Sama jsem ateistkou, což však neznamená, že bych komukoli odpírala nebo se jakkoli vysmívala jeho vyznání. Vlastně obdivuji každého, kdo věří ve vyšší moc, která mu poskytuje útěchu a sílu jít v těžkých časech dál.

Kniha je důkazem, že i v místech, kde je člověku náboženství hrubě odpíráno a za duchovní víru je dokonce utlačován a pronásledován, nedokáže naše vnitřní přesvědčení, jež si nosíme hluboko v sobě, zlomit ani ta nejhorší nemorální ideologie světa!

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková