Čína po Maovi: vzestup supervelmoci

„O Číně neví nikdo nic. Ani čínská vláda.“
– citace z knihy, st. 8 –

Pokaždé, když se odkryjí dlouho nepřístupné archívy, nestačí se svět divit, ačkoliv nějakou tu senzaci očekává. Nizozemský historik Frank Dikötter přichází ve své nové publikaci „Čína po Maovi“ s odhalením moderních dějin jedné z nejmocnějších supervelmocí planety, jež je zahalena černobílým hávem komunismu. Zaměřuje se na posledních čtyřicet let změn, které zemi postihly od smrti krvežíznivého diktátora a neomezeného vůdce Mao Ce-tunga až po současného prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin-pchinga, jež se v roce 2018 stal doživotním předsedou Komunistické strany Číny. Změny to jsou zcela turbulentní, ekonomicky se země vyšvihla jako žádná jiná. Co za jejími úspěchy stojí? A jaká je cena tohoto vzestupu?

„Následovat tě je jako nechat se vést sluncem.“
– citace z knihy, str. 250 –

Autor v roce 1985 pobýval poblíž Pekingu na univerzitě, kde studoval mandarínštinu. Později to stejné místo navštívil v roce 2019. Nestačil se divit proměnám! Nicméně on sám je k popisovaným proměnám spíše skeptický a přiklání se k názorům těch odborníků, kteří říkají, že čísla a data o HDP jsou uměle vytvořena a tím pádem zkreslena a nespolehlivá. Proto nečekejte, že bude kniha poslušná ideologii. Je tomu právě naopak! Intriky, bojůvky, nesváry, neposlušnost. Toho je kniha plná.

Během svého desetiletého studia v Číně prozkoumal tisíce stranických záznamů, hlavně těch, které nebyly dříve nikomu k dispozici. Zemi za tu dobu procestoval křížem krážem – na vlastní oči viděl chudobu a vyprahlé provincie. Ve své knize čerpá ze 600 dokumentů získaných z různých městských a provinčních archívů, z novin a nepublikovaných memoárů. Dostal se i k tajným deníkům Maova osobního tajemníka.

Čína Západem pohrdá. Jen blázen si může myslet něco jiného. Čína netouží, aby kopírovala ty ostatní, zejména nezávislost soudů a dělbu moci. Jak vypadá běžný den čínského občana poslušného komunistické ideologii? A co se naopak děje s lidmi, kteří se otevřeně staví proti režimu? Orwellův román „1984“ nabývá právě v podobných státních aparátech šokujících realistických rozměrů. Pro demokracii není v Číně místo a my bychom to měli už konečně pochopit…

Publikace se zaměřuje primárně na období let 1976 až 2012, ale z důvodů pochopení některých vládních kroků zabrousí i do hlubší historie.

V letech 2001 až 2008 představila Čína soubor ekonomických reforem, které udělaly z izolované země zmítané chaosem kulturní revoluce druhou největší ekonomiku světa. Říkalo se tomu „Otevření Číny světu“. Avšak:

• stále existuje pětiletka,
• strana vlastní veškerý průmysl a většinu podniků,
• stát je vlastníkem půdy a nerostných surovin a ze zemědělců se tak stali prakticky nevolníci,
• „západ“ nebo „zahraničí“ je viníkem všech možných potíží – snaží se komunistickou stranu a režim oslabit, nejlépe rozložit,
• strana kontroluje nejvýznamnější odvětví, soukromý sektor je omezen a pokud nějaký je, vlastníkem je vždy člen komunistické strany,
• státní centralizované banky rozdělují veškerý kapitál,
• justice i tisk jsou pod vlivem strany,
• cenzura bují, existuje i seznam zakázané literatury, přístup k internetu je omezený,

„Pero je stejně nebezpečný nástroj jako pistole.“
– Maova slova, citace z knihy, str. 251 –

• neexistuje dělba moci, neexistuje žádná odpovědnost politických představitelů,
• korupce je součástí systému,
• systém stínového bankovnictví,
• vznikla Ústřední komise pro kontrolu disciplíny, která sem tam provádí protikorupční čistky, během nichž zmizí několik vrcholných bysnysmenů a miliardářů, a mnoho dalšího.

„Žádný straník se nesmí stavět nad stranu a dělat si, co se mu zachce.“
– citace z knihy, str. 85 –

Mnozí zajisté slyšeli také o tzv. politice jednoho dítěte. Jednalo se opravdu šílené nařízení. Kdo jej neuposlechl, čelil drastickým odvetám – úřady takovým lidem vypnuly vodu, zabavily kola, snížily platy… Co hůře, k potratům nutily i ženy v osmém měsíci. Pokud se dítě bez souhlasu státu přeci jen narodilo, tyto děti neměly nárok na žádná občanská práva!

„Kontrola porodnosti v praxi znamenala kontrolu nad životem.“
– citace z knihy, str. 60 –

Kniha je na závěr opatřena bohatým poznámkovým aparátem a detailními informacemi k použité literatuře, z které autor své poznatky čerpal. Nechybí ani podrobný rejstřík pro rychlé vyhledávání v textu celé publikace.

Knihu vydalo nakladatelství Argo ve spolupráci s nakladatelstvím Dokořán v edici ZIP.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Argo.

Denisa Šimíčková