
Tak jo, jediné moje políbení s upíří tématikou bylo sporadické koukání na Buffy: přemožitelka upírů. Nechyběla tomu akce a fajn zápletka. Ale nejvíc jsem Buffy záviděla knihovníka – takového sečtělého jsem chtěla vždy poznat, a pak samozřejmě Angela, který byl naprosto k sežrání 😍😍😍. Proto pustit se do čtení prvního dílu plánované trilogie „Stezky Nadaných“ z edice Bookla bylo něco naprosto mimo mou komfortní zónu. A výsledek? Jsem moc ráda, že jsem se začetla. „Barvy empatie“ mne do děje vtáhly od první stránky.
Tato urban fantasy nás zavede do nedaleké budoucnosti, což mi také vyhovovalo, jelikož odehrávat se to o dvě stě let později, už bych kroutila hlavou nad všemožnými technologickými vymoženostmi.
Hlavní hrdinka Selena se mi líbila, byla taková správně držkatá, se smyslem pro spravedlnost. Navíc trpí silnou hypersenzibilitou, má schopnost vcítit se do pocitů jiných. Což vnímám spíše jako prokletí než něco užitečného. Užitek z toho může mít jen ten, který tento stav umí využít ve svůj prospěch.
Na druhou stranu nesnáším, když má někdo určitá privilegia jen proto, že za ním stojí mocipáni nebo peníze. Prostě korupce vládne světu. A tady to tak bylo v případě studentů, arogantních a násilnických hejsků z tzv. Nowakeho Akademie, kteří úmyslně vyvolávají nesmyslné potyčky. Můžou provést prakticky cokoli a nikdo s tím nic nesvede. Tomu je potřeba udělat přítrž.
Město Okarwin navíc obchází temný stín zločinu v podobě vraha, jenž ze svých obětí vycucává veškerou krev. Běžní obyvatele se děsí vyšinutého zlosyna uprchlého z psychiatrické léčebny, ale jistá skupina čítající pár jedinců ví, že se ve společnosti opět vyskytli upíři. Aby toho nebylo málo, jsou tu dvě frakce vampírů – zlí a hodní. Jenže kdo je má od sebe rozeznat? A když už jsme u toho, ani samotní Lovci upírů nepatří zrovna k mírotvůrcům, jak bychom si přáli. Jejich motivy jsou mnohem drastičtější, než tomu bylo v případě party okolo Buffy.
Selena se musí vedle hrozeb ze strany upírů, pro které se navíc kvůli své schopnosti empatie stává mnohem přitažlivější, chutnější a lákavější kořistí, zabývat i bandou tupých ignorantů, co se neštítí slovně ani fyzicky napadat dokonce i bezbranné dívky. Co víc, unesli její nejlepší kamarádku. Policie je nečinná právě kvůli vlivným pařátům obklopující tyto grázly. Selena ponenáhlu zjišťuje, že nebezpečí se netýká pouze jí samotné, ale také jejích nejbližších. Aby toho nebylo málo, je vystavena nelehkému rozhodování ohledně lásky k muži, jenž její city sice opětuje, ale oběma je jasné, že mají pouze omezený čas. Vždy je něco za něco…
Neskutečně čtivé, a to ještě jednou podotýkám, že tento typ literatury nevyhledávám. Pro mne byl zážitek ze „Stezky Nadaných“ milionkrát silnější než z nějakého „Čtvrtého křídla“, u kterého jsem zívala nudou.
Doufám, že se tento román dostane do většího povědomí čtenářské komunity. Zaslouží si to!
Šup sem s druhým dílem.