„Baby, tell me all your ghost stories“ aneb koncert Wednesday 13

Joseph Poole známý spíše pod pseudonymem Wednesdeay 13, který propůjčil i stejnojmenné kapele, se po roce ukázal v Praze. Naposledy jsme tuto mírně ulítlou kapelku měli možnost vidět v klubu Nová Chmelnice, nicméně nedobrý zdravotní stav zpěváka tenkrát ukončil celý koncert předčasně.

Možná i z tohoto důvodu se na letošní hororovou párty sešlo poměrně malé množství lidí, odhaduju si říct, že snad i poloviční než v minulém roce, kdy taktéž nebylo příchozích zrovna požehnaně. Druhým faktorem je lehce přemrštěnější vstupné. Ačkoliv je W13 v Americe poměrně velkou hvězdou, a to ať už díky kapele Wednesday 13, Murderdolls či dalším projektům, tak přece jen Evropa a zvláště Česká republika za Amerikou v tomto ohledu poněkud pokulhávají, a přes 400 Kč za vstupné se všem dávat zkrátka nechce.

Což je ovšem škoda, jelikož letošní koncert, který se 15. 11. uskutečnil v prostorách pražského Rock Café, patří dle mého vůbec k nejlepším, které u nás za svou éru Wednesday 13 předvedli. Ale začněme popořadě, jelikož role předkapely patřila švédské partičce Sister. Jedná se o lehce šílenější partu, které to live naprosto šlape a show, jíž předvádějí, vás zkrátka strhne. Jejich prvky punku říznutého metalem a glamem se postaraly o perfektní začátek večera.

Poté se však objevily na pódiu už známé atributy Wednesday 13, jakými jsou zvláště vlajky ve stylu Ramones s nápisem „I Wanna Be Cremated“, tedy stejnojmenného songu a taktéž nápisu, zdobícího CD z roku 2011 Calling All Corpses. Nicméně toto album nebylo hlavním bodem večera, koneckonců přijeli nám jej představit už minulý rok. Tím hlavním bodem byla nejnovější, a dle mého velice povedená, deska The Dixie Dead, kterou vyslali do světa v únoru tohoto roku.

Po několika desítkách minut se prostorem rozlehlo intro „Death Arise“ otevírající toto nové album a ohlásilo příchod hlavní hvězdy. Večerem poté zazněly pecky nového alba, stejnojmenná hitovka „The Dixie Dead“, melodická píseň „Ghost Stories“, nebo poněkud tvrdší „Bloodsucker“ či „Hail Ming“ připomínající spíše staré doby Murderdolls. Ani na ty se nezapomnělo, neboť nemohla chybět klasická odrhovačka  „Rambo“, u které se snad nejvíce baví Wednesday sám, protože si k ní vždy přiveze kupu hraček, a tentokrát mile překvapili i songem  „197666“.

Nicméně tyto skladby můžeme koneckonců najít už na prvních albech předwednesdayovské kapely Frankenstein Drag Queens from Pl. 13. Co se týče známých fláků, tak dav zaručeně roztančila hitovka z prvního alba Wednesday 13 „I Walked with a Zombie“ a o davové šílenství se jako obvykle postarala pověstná „I Love to Say Fuck“.

Jak to shrnout? Všichni jsme si zase po roce navzájem zanadávali, nejvíce urážek snesl opět Wednesday, a mohli jsme se rozejít. Zkrátka se konala tradiční wednesdayovská zábava, která ovšem předchozí koncerty tak nějak předčila. Nejspíše to bude už zmíněným povedeným novým albem, které je jako předurčené pro živáky. Ale možná to bylo i tím, že se Wednesday chystal vynahradit České republice ten nepříliš povedený minulý koncert. Ale na to bych moc nespoléhala. Ať už to bylo, jak chtělo, tak jedno je jasné: Wednesday 13 předvedli unikátní show a my můžeme jen doufat, že se v ČR objeví znovu.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!