Neznámá z portrétu

„Pravda a lež jsou jako voda a olej. Myslíte s, že je promícháte, jenže olej vždycky vyplave na povrch. Dobrá lež proto působí spíše jako bílý ocet: změní chuť vody, aniž by změnila její barvu.“
– citace z knihy, str. 81 –

Byl jednou jeden obraz a na něm se skvěl obličej neznámé ženy. Ženy, která se zcela určitě stala v roce 1910 múzou Gustavu Klimtovi.

V románu „Neznámá z portrétu“, z produkce nakladatelství Metafora, se francouzská autorka Camille de Peretti uchyluje k převyprávění vyfantazírovaného životního příběhu ženy, která sice mohla být onou neznámou, ale s jistotou to tvrdit nemůžeme. Nikdo totiž netuší, kdo byla ona neznámá, avšak historek a legend kolem její identity vzniklo hned několik.

Není bez zajímavosti, že byl portrét v devadesátých letech minulého století odcizen z galerie d’arte moderna Ricci Oddi ležící v italské Piacenze, aby se později objevil bez jediné vady zpět v jejich zahradách.

Autorka však ve svém vyprávění míří mnohem dále. Nezastavuje se jen u oné mladé ženy, ale pouští se do příběhu o její nešťastné lásce a nelehkém životním osudu, ze kterého však pro ni vzešel ten největší dar – syn Isidore.

Rodinná sága je vsazena do dob obrovských politických a dějinných událostí. Z neklidné Vídně se v jedné chvíli ocitáme za oceánem a čelíme krizi na newyorské burze.

Musím říci, že samotné autorčino vyřešení záhady okolo přepracování obrazu samotným Klimtem, u nějž nebylo něco podobného vůbec běžnou záležitostí, mě okouzlilo a dávalo smysl. Samotný vhled do tehdejších společenských poměrů a zejména pak obtížným situacím, kterým musely ženy – samoživitelky čelit, byl pozoruhodný. Vylíčena je nám i těžká dřina v továrnách, kde dělníci dřív neměli absolutně žádné bezpečnostní nebo zdravotní jistoty. Úplnou neznámou pro mne byl šílený svět okolo měnové burzy, veškeré informace ohledně akcií, spekulací, obchodování a následný krach, z něhož se někteří prostě nevzpamatovali a raději se vrhali střemhlav z nejvyšších pater mrakodrapů. Menší souvislosti čtenář pochytí také v oblasti budování továren na kosmetické přípravky, dozví se o počátcích lobbování a propagaci výrobků směrem k veřejnosti.

Autorce se krásně povedlo přenést povídání z minulosti do současné doby. V díle se tak prolínají dvě časové linky, které se v jeden moment krásně propojí. Autorce se nedá upřít bohatá představivost a čtivost příběhu. Ač navštívíme mnohá místa a různá časová období, autorka udržuje čtenáře v obraze, čímž nedochází ke ztrátě nitě ani pointy.

„Někdy stojí za to přijmout pomocnou ruku, protože pak se o to víc snažíš, abys ukázala, že si to opravdu zasloužíš.“
– citace z knihy, str. 144 –

Nesmírně sympatický mi byl hlavní hrdina knihy. Učenlivý, inteligentní, podnikavý, ale hlavně pokorný k životu, lidem i penězům. Ač se dopustil jistého prohřešku, nakonec se z této chyby vyklubalo něco nesmírně cenného, vzácného a dojemného.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Grada.cz.

Denisa Šimíčková