Čas hlupáků, aneb spočítej si, jak hloupý jsi ty

První záběry ukazují svět v roce 2055, pustou krajinu bez zvířat, bez lidí, spálená či zbořená města, občas nějakou tu kostru či lidskou lebku. Následně nás děj zavede na Antarktidu. V této budoucnosti zde už ovšem není takřka žádný led, o arktickém podnebí nemluvě. V jakési laboratoři je uchováno umění ze všech muzeí, výzkumy a dokumenty jsou uloženy v obrovských databankách a jako na Noemově arše jsou zde zachovány v jakýchsi nálevech všechny druhy zvířat. Poté poznáváme postaršího archiváře, který nám svěří tíživou pravdu a sice, že lidstvo je na pokraji vyhynutí a může si za to samo. A tím útok na naše svědomí teprve začíná.

Archivář nám ukazuje zpravodajské a filmové materiály ze začátku 21. století, tedy z doby, kdy se tomu všemu dalo ještě zabránit. Vidíme tak reálné záběry ze zpráv a dokumentů, jejichž hlavním tématem jsou klimatické změny, ekologické problémy, globální oteplování, přírodní katastrofy, ale především lidská nezodpovědnost, ledabylost, honba za finančním ziskem bez ohledu na možné následky takového počínání.

Snímek má i několik hlavních aktérů. Například starého horského průvodce po Mt. Blancu, který vzpomíná na doby, kdy ledovec byl mnohem větší a teploty vzduchu mnohem nižší. Nebo Alvina, zaměstnance ropného gigantu Shell, který pomáhá po úderu hurikánu Katrina v New Orleans. Poznáváme také třiadvacetiletou dívku z Nigérie, která si touží vydělat peníze na studium medicíny a jejíž vesnice stojí v těšné blízkosti ropných vrtů (značka Shell z tohoto snímku jistě radost mít nebude). Kvůli ropě takřka vyhynou ryby, a tak místo rybolovu je dívka donucena kupovat a dále prodávat ropu na černém trhu…

Cílem celého filmu je jednoznačně šokovat a hlavně vyvolat v člověku pocit, že jakmile nezačnete třídit odpadky, šetřit elektřinou nebo ještě lépe nepostavíte si na zahradě vlastní větrnou elektrárnu, nutně přispěje ke zkáze celé populace. Nechcete, aby vám zahradu hyzdil kolos větrného mlýna? Styďte se! Přispíváte ke zkáze lidstva! Chcete strávit dvě hodiny v letadle místo pětadvaceti hodin ve špinavém vlaku (podle zkušeností s ČD, ráda bych věřila, že vlaky západní Evropy se nacházejí v lepším stavu)? Tak se styďte, protože i teď vaše jednání ovlivňuje okolní prostředí a rozhodně ne pozitivně!

Snímek nám však předkládá i taková fakta, která člověku zase tak známá nejsou a možná by měla být. Ne z toho důvodu, že by lidé přestali létat, protože právě tento druh dopravy je nejškodlivějším způsobem cestování. Ani ne proto, že lidé svá pohodlná auta vymění za bicykly. Tak naivní opravdu nejsem. Ale třeba by nás to donutilo začít alespoň třídit odpadky, pít obyčejnou vodu z kohoutku místo stejně kvalitní vody balené v plastu (a že v reklamě tvrdí něco jiného? Vždyť je to reklama, proboha!), kupovat výrobky naší produkce místo těch, které mají na cedulce „Made in China“.

Snímek si na nic nehraje. Ze všech postav, které zde uvidíme, je vlastně jen Pete Postlethwaite (v roli archiváře) opravdu herec. Ostatní jsou reálné postavy vystupující zde pod svými pravými jmény. Materiály, které nám archivář předkládá jsme skutečně mohli vidět ve zpravodajstvích a v dokumentech. Čísla, která nám občas vyrazí dech (např. rozdíl spotřeby energie v USA a v Africe) jsou brány ze skutečných výzkumů. Franny Armstrong v podstatě udělala takovou koláž materiálů, v nichž nás příroda opět a opět varuje a my ji znova a znova neposloucháme. Přesto tomuto snímku nelze vytknout zaujatost, kterou nám vnucuje. Vše, co se děje v zájmu ekologie a úspory energie, je dobré a vše ostatní, co alespoň zdánlivě ničí náš ekosystém a tedy i život příští, je nutné zlo. A nic mezi prostě neexistuje.

Čas hlupáků je jednoznačně sondou do našeho svědomí, ale zároveň nutně vyvolává i pocit bezmoci a beznaděje, že se svět řítí někam, kam nikdo nechce, ale přesto tomu vy jako jednotlivec nemůžete zabránit. Neletíte letadlem? Tak si vaši potencionální letenku koupí někdo jiný. A jede se dál.

The Age of Stupid, Velká Británie 2008, 89 min., české titulky, režie: Franny Armstrong, hrají: Pete Postlethwaite, Alvin DuVernay, Piers Guy, Layefa Malini, Fernand Pareau, Jeh Wadia…

Pokud byste měli zájem spočítat si vlastní ekologickou stopu, kterou na tomto světě zanecháváte svým životním stylem, mrkněte na www.vlasin.cz/hra. Třeba budete příjemně překvapeni. A třeba taky naopak.

Redakce