Domy do přírody a další lidské sny přeměněné v skutečnost

Rozhodnete-li se postavit si dům, aniž byste měli stavařské znalosti, můžete se cítit jako Alenka v říši za zrcadlem. Jak si vybrat? Na co si dát pozor? A co když navíc chcete dům úsporný a přírodní? I profíci ale vědí, že na trh stále přichází nové technologie a materiály. Oběma skupinám tak byl přínosem veletrh Dřevostaveb 2017, který se konal 2.–5. 2. 2017 na pražském Výstavišti Holešovice. A že je dřevo materiálem oduševnělým, měli tam i řezbářskou výstavu.

intro

Když mi obvykle zvoní budík v 5.50, nikterak nadšeně svá hnědozelená očka nerozlepím. Asi jako každý. Ale dneska je NEDĚLE. Ha, co to? Budík zvoní? Ještě nejsou ani čtyři ráno! Přesto se spokojeně usměju. Dneska nás čeká výlet s vůní čerstvě ohoblovaného dřeva a inspirativními nápady. Nečekaně za ním vyrážíme z Beskydských hor do tuzemské metropole, stověžaté matičky Prahy. Máme poslední šanci navštívit veletrh Dřevostavby 2017. A navzdory tomu, že jsem se na něj chtěla dostat už v pátek (kdy proběhly i křty několika knih), chřipková epidemie byla silným protivníkem. Dvě minuty poté, co se uvelebíme v kupé, se expres Helfštýn rozjíždí ze Vsetínského nádraží. Čekají nás čtyři hodiny slastného polospánku napříč republikou.

Když vycházíme z nádražní budovy, je kolem deváté a k mému překvapení je venku celkem liduprázdno. Jdeme tedy na holešovické výstaviště pěšky, kochajíce se uměním starých stavitelských mistrů v historickém centru kolem Staromáku. Povšimneme si rozespalého stylu běžců v parku na Letné a pak už s úderem desáté přicházíme na právě otevřené Výstaviště.

Vcházíme do přistavené haly, kde probíhá veletrh Moderní vytápění. Míjíme tady stánky s nejrůznějšími typy kotlů, kachlová kamna, starou americkou klasiku i severské poctivé litiňáky Jotul, moderní prosklené krby nebo firmy zaměřené na výstavbu komínů. K mé velké radosti jsme si porozprávěli se zástupcem firmy také o hliněných omítkách a prohlédli ručně dělaný dřevěný nábytek. Pokračovali jsme do budovy Výstaviště k infostánku, kde jsme vyfasovali novinářské visačky a první várku potřebných materiálů. Milá slečna nás následně nasměruje k šatně na konci chodby. Cestou míjíme budku Lost rooms a slibujeme si, že si to zkusíme, když zbyde čas. Teď máme jiné zájmy.

Odlehčena od zimních vrstev, přehazuju přes rameno prázdnou tašku na potencionální zajímavé katalogy. Dáme si kafe a dle plánku míříme na přednáškový blok. Zajímá nás všechno. Zatímco má maličkost zastupuje laickou veřejnost vyznávající bydlení s maximálním využitím přírodních materiálů a ve stáncích vidím cestičky, kterak přivést svůj sen k životu, můj partner vidí věci z praktického profesního hlediska čili okem tesařským.

Veletrh

Prostřední budova je srdcem veletrhu. Mísí se tu vůně dřeva s čerstvě zalitou kávou. Uličky stánků ústí k náměstíčku s perlou veletrhu: dřevěným panelákem. Jak se tam vešel? Jedná se o čtyřpatrový dům od firmy Domesi.V každém jeho patře se nachází jedna místnost o výměře 40 m², která představuje určitou životní zónu. Přízemní kavárna symbolizuje přátele a odpočinek, v 1. patře najdete kancelář, v 2. etáži se pak nachází rodinný obýváček a podkroví s malým balkónem se změnilo v hotelový pokoj.

„Stavby ze dřeva jako jeden z hlavních bonusů přinášejí jedinečnost atmosféry interiéru a kvalitní prostředí pro práci. Dřevo svým charakterem působí až terapeutickým efektem, uklidňuje emoce a stimuluje nové nápady,“ hlásá tabulka na schodišti budovy, která mi svou myšlenkou nehlučného města učarovala. Patřím totiž mezi lidi, kteří vraští čelo nad přelidněností planety, přehřátými betonovými džunglemi s mrakodrapy a ideálním se jim z dlouhodobého hlediska nezdá ani současný trend bungalovů, jež neustále ukrajují z nezastavěné plochy luk a hájů.

Navíc z vrcholu tohoto paneláku máme dobrý výhled. Pod námi se nachází dvě velká hřiště s dřevěnými stavebnicemi obsazená dětmi, stánky stavitelských firem a přednáškový přístřešek se světlými dřevěnými lavičkami pro přibližně 50 lidí. Prezentace se promítají na třech velkoplošných obrazovkách a prezentující nám ukazují nejčastější chyby, které si je třeba pohlídat, fotografie jedinečných staveb i různé vychytávky okoukané z historie (pozn.: Víte například, proč norské dřevěnice stojí na četných přízemních muřích nožkách? Napomáhá to rychlejšímu odtoku vody a cirkulaci vzduchu, dnes se používají šrouby) nebo moderní využití potřebného převisu střechy jako ideálního místa pro parkování na jedné straně a zimní zahradu na straně druhé.

Umělci s přírodou spojení

Vstáváme z novotou vonících laviček. Nad námi se klene zábradlí ochozu galerie, kde probíhá výstava Umění dřeva. Ještě u schodiště objevujeme stánek dřevařské školy s vystaveným obrazem Martina Patřičného, který si hrozně toužím zkusit vytvořit. Nebojte, nečekám, že bych autorovi sahala byť jen po kotníky, natož vydělala majlant. Je to ale úžasný nápad.

Stoupáme do patra, kde je těch čarovných nápadů celá řada. Navíc tu najdete i kontakty na řezbářské kurzy a můžete řezbáře pozorovat při práci nebo si jejich umění vyzkoušet. Prohlížíme si dřevěné sochy, obrazy, ale i užitné umění v podobě hracích nástrojů, šperků nebo slunečních brýlí, čajových stolků, hlavolamů, nástěnných hodin, originálních šperkovnic i zrcadel.

Všechny vystavené kousky jsou prodejné. Skoro všechny si můžete osahat a vyzkoušet. Nesměle zachrastím rumba koulí a okouzleně si prohlížím další umělecké počiny p. Patřičného (ať už obrazy, nebo knihy) a dalších umělců.

Uprostřed ochozu se nachází stůl se vzorky dřeva jednotlivých druhů stromů.  Opracovaný kousek vždy doprovází název a fotografie stromu. Tak co, poznali byste některé?

Z každého rožku trošku

Scházíme z patra. Vracíme se nohama na zem, zpět do stavařského mumraje. Po stranách prostřední haly se rozprostírají dvě křídla se stánky firem. Prohlížíme si nejrůznější způsoby izolace, míjíme čističky vody i luxusní vířivky, zkoušíme funkčnost dřevěných oken i dveří, prohlížíme střešní krytiny, materiály na dřevěné fasády, terasy, podlahy i nářadí k tomu potřebné. Prodavač u stánku nářadí Kaind právě předvádí bezpečnost stroje přiložením dlaně do středu roztočené frézky a přidává perličku, kterak tento výrobek jedna zákaznice využívala k domácí pedikúře.

S úsměvem kecnu na nejbližší lavičku. Taška na rameni je už plná katalogů a prospektů, které rozhodně důkladně prolezeme. Řekla bych, že váží aspoň metrák. Stejně si k ní ale přivážu soutěžní červenou plastovou lopatku. Uvidíme, kolik kilometrů na ní neteře nadrandí – třeba vyhrajeme lahvinku vína. A propos, víno! K mému údivu se už blíží čtvrtá hodina a všichni začínají balit. Brouzdajíce se k východu, objevujeme stánek se sudovým vínem, medovinou a vybranými domácími destiláty. Tož si dáme na závěr po kalíšku.

Závěrem

Sruby a roubenky jsou krásné domy, jejichž půvab bezesporu nejlépe vynikne obklopen přírodou. Dřevostavby ale mají mnoho tváří a nemusí jít vždycky o ty stařičké folklórní domky vídané ve skanzenech nebo kanadské sruby z kulatiny. I když se tedy rozhodnete, že svůj dům ve středu ulice zrekonstruujete v souladu s přírodou a nemáte odvahu na typickou chalupu, máte spoustu možností. Veletrh je jedinečnou příležitostí porovnat tržní nabídky, konzultovat své nápady s profesionály a upřesnit tak své představy nebo objevit zcela nové materiály. Mnohem přístupnější se vám náhle bude zdát i možnost využití dotace a největším přínosem je samotná inspirace, která na vás dýchá odevšud. Většina těch lidí v obleku, oni obchodní zástupci, na mě tentokrát působili jako lidi na svém místě, kteří se nesnaží „klofnout klienta a trochu ho poždímat“, ale nabídnout schůdnou variantu na míru konkrétnímu člověku a jeho preferencím. Ať si to promyslí. Tak přemýšlejte. V čem chcete žít?

úvodní obrázek:Roubenky Roubal, jedna z vystavujících firem, zdroj: /www.roubenkyroubal.cz

pozn.: Vážení čtenáři, hluboce se omlouváme za nízkou kvalitu fotografií, která byla způsobena nečekanými technickými obtížemi. Děkuji za pochopení. Pro bližší představu o veletrhu doporučuji navštívit fotogalerii na stránkách organizátora.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.