Její život nebyl zrovna procházkou růžovým sadem. V mládí překonala dětskou obrnu a přežila těžkou dopravní nehodu, která ji na dlouhou dobu upoutala na lůžko. Doktoři jí nedávali mnoho naděje na úplné uzdravení. Ona ale prokázala obrovskou vnitřní sílu, díky níž tento boj vyhrála. Bolestí se však nezbavila, ty ji trápily po celý život. Právě během rekonvalescence začala malovat. Věnovala se hlavně olejomalbě a jejím hlavním námětem byla ona sama.
Jako by nestačilo, že trpěla bolestmi fyzickými, přidaly se i ty psychické způsobené všemožnými událostmi, které ovlivnily jak jí samotnou, tak její tvorbu. V jednadvaceti letech se zamilovala do mexického muralistického malíře Diega Rivery, vdala se za něj, později se rozvedli a opět byli sezdáni. Frida překousla bezpočet jeho milostných avantýr, z nichž tou nejhorší byl asi poměr s její vlastní sestrou. Další ranou osudu pro ni byl potrat, který znázornila na jedné ze svých maleb.
Její životní pouť si můžete připomenout při zhlédnutí biografického filmu mexicko-americké produkce se Salmou Hayek v hlavní roli.
Frida Kahlo byla žena hrdá a nezdolná. Nezajímalo ji, co si o ní myslí okolí. Starala se jen o to, aby byla stále sama sebou, aby neztratila nic ze své esence. I při návštěvě New Yorku se po městě pohybovala v tradičním mexickém kroji s vlasy charakteristicky svázanými do copů.
Její styl je tak charakteristický, že její díla jednoduše nemůžete přiřknout jinému autorovi. Třetina jejích obrazů jsou autoportréty, neboť jak sama uvedla, mnoho času trávila o samotě, tudíž tento námět byl na místě. Dále se věnovala tvorbě imaginativních obrazů, na nichž nechávala rozehrát svou fantazii, inspirovala se i typickým mexickým dualismem, zobrazení slunce a měsíce, mužského a ženského principu. Svými díly reagovala bezprostředně na to, jak se cítila, ale i na aktuální události.
Na výstavě na Vás čekají nejznámější, i ty méně známé, obrazy, které jsou dle tematiky rozděleny do několika místností. Vstupním prostorám dominuje majestátní autoportrét, k němuž jí jako inspirace posloužil Botticelliho obraz Zrození Venuše. Shodné prvky můžeme spatřit v provedení pozadí malby nebo v poloze rukou. Část expozice je věnována fotografiím malířky a jejích nejbližších, které nám poskytují jedinečnou možnost spatřit na její tváři úsměv, jenž byste na obrazech hledali jen těžko. Ani jí zobrazované postavy se neusmívají, mají smutné pohledy i celkové výrazy.
Nešťastným se může zdát snad pouze umístnění některých popisků k malbám či fotografiím, a občas i jejich horší čitelnost v důsledku barvy zdi, na níž se nacházejí. Naopak velmi oceňuji nápad pořadatelů vytvořit Fridě oltář k příležitosti oslav mexického svátku Día de los muertos. Připravte se na to, že se budete uvnitř občas trošku tísnit s ostatními návštěvníky ve snaze dostat se do co nejlepšího úhlu pohledu na dílo.
Již nyní můžete návštěvu výstavy spojit s nakupováním na typických vánočních trzích, které již otevřely své brány. Jen doporučuji zakoupit si lístky on-line, abyste se vyhnuli zbytečnému čekání v zimě ve frontě.
Pokud se v nejbližší době nechystáte do Mexika, kde byste měli možnost navštívit muzeum Fridy Kahlo přímo v Modrém domě, kde prožila značnou část svého života spolu s Diegem Riverou, pak určitě
doporučuji navštívit tuto jedinečnou expozici přibližující život a smrt této výrazné osobnosti.
Bank Austria Kunstforum, Freyung 8, Vienna; 1.9.2010 – 5.12.2010, otevřeno denně 10 – 19 (v pátek až do 21) hodin; vstupné 10 euro, snížené 7 euro.
Další informace naleznete na oficiálních stránkách galerie www.bankaustria-kunstforum.at.