Frida Kahlo konečně v Evropě!

Nalezneme zde i její první surrealistické pokusy, kdy Frida jako náctiletá rebelka založila se svými kamarády spolek Cachuchas („Kšiltovky“). Po osudné nehodě autobusu 17. září 1925, ve kterém se Frida vracela ze školy, už bylo vše jinak. Ve svých osmnácti letech utrpěla vážné poranění pánve a páteře. Během života podstoupila mnoho operací, dlouhé měsíce jí svíral sádrový korzet a kvůli stále se vlekoucím problémům přišla i o možnost mít děti. Svou bolest vyjadřovala skrze barvy. Jejími díly k nám promlouvá žena, která se nikdy nevzdala práva žít.  O tom svědčí i závěr malířčiny tvorby, kdy plátna zdobí především zátišími plných šťavnatého ovoce a barevných papoušků jako např. Naturaleza viva, 1952 (Živoucí život). Také se angažovala v politice. Dvakrát vstoupila do mexické komunistické strany a v roce své smrti se ještě zúčastnila demonstrace proti severoamerické intervenci v Guatemale.

Setkání s malířem Diegem Riverou bylo po tragické nehodě druhou osudovou záležitostí, díky níž se Fridin život ubíral opět jiným směrem. Poprvé se setkali, když mladičká umělkyně chtěla znát názor o jedenadvacet let staršího Diega, který v té době již byl uznávaným muralistickým malířem. (Muralismus – směr, kdy umělci tvořili nástěnné malby v duchu mexické revoluce – pozn. aut.)  Rivera tehdy Fridiny obrazy velmi ocenil, ale malířka se bála, že se jí proslulý záletník jen snaží dostat do postele. Později si už ale dvojice vyznávala lásku a roku 1929 se vzali. Společně pak bojovali v duchu socialismu, zapojili se také do hnutí Mexicanismo (Hnutí, které prosazoval tehdejší prezident Álvaro Obregón, se snaží o zpřístupnění národních dějin negramotnému obyvatelstvu – pozn. aut.) a Frida věřila, že s milostnými avantýrami, kterými byl její muž dobře znám, Diego skončí. Ale Riverovu slabost pro krásné ženy ani silná osobnost, jakou Kahlo beze sporu byla, nedokázala porazit. Postupně si tak Frida zvykla na občasné Diegovy románky, ale když se dozvěděla o manželově poměru s Fridinou sestrou Cristinou, rozhodla se pro rozvod. Svůj smutek vložila do obrazu Zlomená páteř, 1944, kdy malířka zobrazila samu sebe posetou hřebíky a místo pátěře namalovala iónský sloup. Hřebíky nesymbolizují jen bolest, kterou jí Diego způsobil, ale také odkazují na anglickou frázi to be nailed = být podváděn. (Hřebík znamená v angl. nail – pozn. aut.)

O co víc se jí nedařilo v osobním životě, tím výš stoupala její umělecká hvězda. V roce 1939 přijíždí do Paříže, aby zde vystavovala v galerii Renou & Colle. Do města nad Seinou si jí pozval André Bréton. Surrealistický malíř byl Fridou velmi okouzlen a nazýval ji „bombou omotanou pentlemi“. Pro Fridu však pařížští intelektuálové byli jen budižkničemové a v dopise svému milenci Nickolasi Murayovi si neodpustila jízlivou poznámku o tom, že Evropa je prohnilá, když její obyvatelé dopustí nástup takových tyranů jako Hitler nebo Mussolini. (Frida dlouho používala své jméno Frieda po svém německém otci, kvůli Hitlerovi tento tvar opustila – pozn. aut.) Nicméně v tomtéž roce odkoupil Louvre její autoportrét The Frame, 1938 jako první dílo mexického umělce 20. století. Obraz byl představen i na titulní straně časopisu Vogue. Teprve tehdy začala být malířka vnímaná jako nezávislá umělkyně, do té doby totiž tvořila ve stínu svého slavného muže Diega. Na sklonku života malířka vzývá komunistickou ideologii. Na sádrový korzet si maluje srp a kladivo a do svého deníku dopisuje poslední řádky: „S radostí očekávám svůj odchod… a doufám, že se nikdy nevrátím. Frida“

Výstava je unikátní hlavně tím, že si každé Fridino období každý návštěvník prožije skrze obrazy, které jsou řazeny tématicky. Za zvlášť zajímavé jsem osobně považovala např. sekci děl, ve kterých tahle mexická bohyně znázorňovala karmu a jiné duchovní záležitosti spjaté s národní mytologií. Stejně tak malířčiny terapeutické obrázky byly velmi působivé. Frida je tvořila ve spolupráci s psycholožkou Olgou Campus. Frida se v nich pastelkami snažila zachytit pocity jako žárlivost, pýchu, strach aj.
Retrospektiva Fridy Kahlo představuje umělkyni také prostřednictvím krátkých videozáznamů nebo více jak hodinu trvajícího dokumentu. Také expozice nabídne mnoho fotografií, které pořídil maďarský fotograf Nickolas Muray, s nímž Kahlo udržovala poměr na přelomu čtyřicátých let. Kurátorkou této sekce je Fridina praneteř Cristina Kahlo. Originálními artefakty, kterými je výstava ozvláštněna, jsou pak malířčiny několikery šaty odpovídající tradičnímu tehuánskému kroji nebo pomalovaný sádrový korzet, ve kterém Frida trávila své poslední dny. Milovníci této divy si tak opravdu přijdou na své. Výstava určitě stojí za vidění.

Martin Gropius Bau, Berlín: 30. 4. – 9. 8. 2010
Vstupné: dospělí – 10 EUR, studenti – 5 EUR, děti a mladiství do 16 let – zdarma.

Bank Austria Kunstforum, Vídeň: 1. 9. – 5. 12. 2010
Vstupné: dospělí – 10 EUR, mladiství (17 – 27 let) – 7 EUR, děti (6 – 16 let) – 5 EUR.

Ivana Bednářová