Mamííí,dívej – mamut!

Většina z nás žije v přesvědčení, že mamut byl „velkým, chlupatým slonem“, jedním z největších zvířat – přibližně stejně jako je tomu dnes. O to více vás překvapí exponáty při návštěvě výstavy Giganti doby ledové, kterou si můžete do 4. 1. 2015 důkladně prohlédnout v opavském Domě umění.

Pokud přijde řeč na prehistorická zvířata, nejspíš vás napadnou dinosauři a mamuti. Díky úspěšné sérií animovaných filmů bude výčet patrně následně zahrnovat i šavlozubé šelmy, lenochody, zuřivé nosorožce nebo třeba mrzoutské pásovce. Dovedete si je ale věrohodně představit? Podle nashromážděných dat by se lenochod Sid na mamutovi Manym jen tak nesvezl – byli totiž téměř stejně vysocí! První mamuti dosahovali v kohoutku výšky 4,3 m (pozdější formy pak pouze 3,3 m); lenochod pozemní dorůstal délky 5–6 m, při pojídání listů sedával na zadních a podpíral se mohutným ocasem. To jsem prostě musela vidět na vlastní oči. A fakt že jo! Olizující se lenochod jednoznačně obsadil první příčku pozornosti všech návštěvníků.

Zatímco šelmy sice působily hrozivě, v paměti mi ulpěli především býložravci. Chápejte, lvi a hyeny se příliš nezměnili, šavlozubí smildoni byli tak děsiví, jak jen se dalo čekat, medvědi se nám pravda drobet zmenšili – ale pořád jsou všichni stejně nebezpeční. To takový bobr… No vážně, dnes známý (chráněný) hlodavec stavějící vodní přehrady měl tenkrát docela jiný život. Nešlo sice o jeho blízkého příbuzného, přesto tu podobu vidíte na první pohled. Velebobři byli přibližně o 1/3 větší než jejich současníci, a jasně tak obsadili pozici největšího známého hlodavce v časovém horizontu posledních 2 miliónů let. Představte si, že najednou stojíte proti myši téměř vyšší než jste vy a Micky Mouse vás teda nenapadne ani ve snu.

Skoro s úlevou se obracíte k vedlejšímu modelu – copak to tu máme… A on se tam na hromádce kůry pokojně rozhlíží asi třímetrový pásovec (největší dnešní jedinci mají 55 cm) s palcátovitým ocasem, který by jistě docenil každý trol. Vůbec se v naší tříčlenné skupince často ozývaly narážky na severní země – lenochod nám připadal skvělou inspirací pro tvůrce Zabíječe trollů a kousek dál jsme se dohadovali, jestli byl veledaněk v kohoutku vyšší než dnešní dobře rostený samec losa (mimochodem nebyl – veledaněk dosahoval max. 2,1 m, los evropský dorůstá max. 2,35 m). Zato jeho paroží si jen tak někdo nad kožešiny v jeskyni asi nezavěsil. Na jedinou lopatku mohl s přehledem nabrat celou hyenu, jak je dobře vidět na fotografii.

Patrně s dosti nevěřícným výrazem spočine návštěvník před modelem jednorožce. Jednorohý nosorožec s hmotností kolem pěti tun, huňatým kožichem a krátkýma nohama přece nemohl být inspirací k vytvoření symbolu čistoty a panenství. A přece tomu nasvědčují některé evenkské legendy, středověké arabské cestopisy, domněnky dle zmínek o nosorožcích a mě k pochopení dovedl i obraz, který najdete na průvodní tabulce jednorohého nosorožce na výstavě.

K bájným stvořením ale samozřejmě patří taky sněžný muž Yetti, častokrát zobrazovaný jako bílá obrovská opice. Toho jsme sice nepotkali, v růžku ale podmračeně pozoroval zvědavé návštěvníky bratříček King Kong. Gigantoitékus v ramenou při pohybu po čtyřech měl 2,2 m a vztyčen na zadních dosahoval 3–3,5 m výšky. Zatímco nálezy jeho kostí se báječně hodí do karet právě hledačům Yettiho, na výstavní tabulce zaujme fakt, že poprvé byly zuby gigantopitéků nalezeny v 30. letech v tradičních čínských lékárnách, kde byly vydávány za léčivé „dračí zuby“.

Ačkoli jsem měla za to, že prehistorická zvířata vymřela hluboko před příchodem civilizovaného člověka, opak je pravdou.Takový pták Moa „zatřepal brky“ na Novém Zélandu v 17. století právě díky Maurům. Věčná škoda – jedno jeho vejce vydalo za 80 běžných. To by byly drůbežárny, co? Nicméně vzkříšení druhu se údajně plánuje u Pratura, který vypadá jako nějaké to severské plemeno s opravdu hodně velkými rohy. I on zmizel v 17. století, tentokrát však na území dnešního Polska.

Ať už máte prostě cestu kolem, nevíte co s načatým večerem, nebo si říkáte, že letos dětem toho Mikuláše trochu zpestříte, rozhodně se na výstavu zastavte. Je na co se dívat, čemu se zasmát, nad čím nevěřícně zavrtět hlavou a taky o čem přemýšlet. Vždyť jen přiznejte barvu, kolik z nich jste znali? A to ani nemluvíme o současných ohrožených druzích, které budou v muzeu studovat naši pravnuci. Ale o tom zase někdy příště.

GIGANTI DOBY LEDOVÉ

Dům umění Opava – budova kostela sv. Václava

Pekařká 12, Opava

otevřeno: út–ne 10.00-18.00 (poslední vstup v 17.30)

vstupné: 100 Kč / zlevněné 60 Kč / rodinné 250 Kč

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.