Jaksi Taksi na Žofíně

Na svých stránkách skupina uvedla pouze orientační bod svého koncertu a to Žofín, ten naštěstí není tak velký, jak vypadá pro nás nepražáky na mapách, a tak nebyl problém toto místo najít. Více mě ovšem překvapil fakt, že vystoupení dle všeho bude probíhat na jakémsi prvomájovém setkání příznivců ČSSD. Ihned mi hlavou proběhlo pár textů jako : Prezident, parlament, premiér i ten senátorskej šmejd… a pár jim podobných. Začala jsem melancholicky vzpomínat, kde je ta protipolitická historie týhle kapely a rozesmála mě představa, jak kluci zahrajou zrovna některou z těchto písniček.

Na Žofíně se pohybovala řada lidí několika generací. Od důchodců, po uplně malé děti. Všude rozdávali oranžové růže, balónky a bylo vidět i několik líbajících se dvojic, protože přeci máme pořád 1. máj.  Usadili jsme se tedy na trávník nedaleko pódia a poslouchali probíhající produkci jakési zábavové skupiny, občas se i pár kolemjdoucích zavrtělo do rytmu u známých písniček.

Pomalu se přiblížilo 15:30 a tím i čas koncertu Jaksi Taksi, kolem se začala shlukovat mládež a okolí nevypadalo jen na jednu z mnoha předvolebních akcí, ale už i na příjemné odpoledne s oblíbenou kapelou uprostřed parku. Něco málo po půl nastoupili Jaksi Taksi a okamžitě bylo na okolostojících poznat, kdo tuhle bandu zná, neb fanoušci si zpívali už při zvukové zkoušce.  Radek hrál na basu, Aleš na bicí, Carlos na kytaru a padlo dost osvědčených písniček jako Lavičky, Brothers forever, Jednou, Zachovejte paniku nebo Všechno dobrý.

Minulý rok tahle banda představila album Optimista a tak by to nebyl správný koncert, kdyby nepředstavili i písně právě z tohoto alba: Vyvolený, Zázraky a Optimista. Trošku škoda byla, že nezazněly i ty protipolitické písně, protože reakce by byly vskutku zajímavé. Radek byl očividně ve velmi dobré náladě a tak vtipkoval nejen na adresu tančících dětí a jejich útěk s rukama na uších, když skupina začala hrát. Následně chlapci v dresu Tomáše Rosického doporučil, aby navštívil jejich webové stránky, protože tam ta hudba není tolik nahlas. Několikrát tam i malé slečně nabízel možnost zazpívat si s nimi, ovšem pro slečnu to byla zřejmě nabídka velmi málo lukrativní. Smích několika z nás vyvolala poznámka, že v devíti letech byl Radek velmi inteligetní dítě, ovšem ve škole mu tvrdili opak.

Po hodině a půl strávené mezi SKA a punkovými rytmy bylo zas všemu konec. Kdyby všechny politické strany měli podobné mýtinky, myslím, že by se o ně začalo zajímat i více mladých lidí a třeba konečně místo nadávání šli i k volbám. Ovšem, to by naše politické strany museli hrát fér. A nejen k nám, občanům, ale i k právě takovýmto kapelám. Vystoupení Jaksi Taksi byl třeba ten první krok správným směrem, kdy konečně naše vládnoucí strany začaly respektovat i tu menšinu punkáčů a rockerů mezi námi.

Lucie Borecká

Vznikla jsem z ničeho... nebudu se pokoušet narvat sem dvacet let života. Někdy smutných, jindy veselých.. Jsem jaká jsem. Kdysi dávno jsem se vzhlídla ve světě festivalů a koncertů a tam jsem taky nejspokojenější. Hudba mě provází celým mým životem. S ní jsem se narodila.. s ní i umřu.. a mám jednu velkou závislost... Levellers... a teď vlastně moji dceru Jasmínu