Jan Malý v Leica Gallery Prague – Torzo I Retrospektiva

Jan Malý (nar. 1954) patří k první generaci absolventů katedry fotografie na pražské FAMU (1973–1978).  Již během studia na sebe upozornil dokumentaristickým talentem v sérii Herna U Nováků a Jazzklub Reduta. Je také známý dokumentací předválečné architektury, spoluautorstvím cyklu portrétů Český člověk, porevolučními záběry z Bretaně či cyklem Na silnici. Ve všech fotografických polohách má úžasnou empatii a vytáhne z toho to, co je podstatné.

Fotograf se proslavil zejména časosběrnou sérií velkoformátových portrétů Český člověk, na které pracoval od roku 1982 s Ivanem Lutterem a Jiřím Poláčkem. Nápad dokumentovat portréty českých lidí vznikl zcela nečekaně při fotografování krojů na Moravě, při němž autoři využili polní fotografický ateliér kopírující denní osvětlení (odtud anglický název Czech Field Studio), se kterým procestovali řadu českých měst a po převratu i některá zahraniční. Výsledný archiv, který je neustále doplňován (i po tragické smrti I. Luttera v roce 2001), představuje sociologicky a etnograficky nedocenitelnou studii Čechů a jejich postupně se měnících podob. Projevuje se zde kultura národa, kultura českého člověka. Cyklus je na výstavě zastoupen symbolicky jen jedinou fotografií.

Fotografova lidskost je zřejmá také u fotografií, ve kterých se žádný člověk nenachází. Příkladem je působivý snímek z cyklu Samota, zobrazující ledabylý nepořádek domova. Je jakousi výpovědí o obyvateli tohoto skromného pokoje, jeho portrétem.

Dalším výrazným mezníkem v tvorbě Malého je fotografie architektury, která se mu stala celoživotní posedlostí. Od osmdesátých let se věnoval na popud Rostislava Šváchy a Petra Wittlicha dokumentaci tehdy opomíjené předválečné architektury. S Rostislavem Šváchou pracoval na knize Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Později ilustroval také publikaci Secesní Praha od Petra Wittlicha.

Do historie se Jan Malý vrací v sérii Bretaň (90. léta). Tehdy ve staré škodovce projel s kamarádem celou Bretaň. Na jednotlivé snímky nechal sítotiskem udělat zcela nesmyslné texty, které našel ve staré učebnici francouzštiny. Ony nesmyslné texty jsou velmi poetické, např. snímek bretaňské krajiny doprovází tato slova: ,,Kde jsi ztratila tykadla?“ ,,Nechala jsem je v posteli.“

Výstava Torzo je komponovaná z 12 cyklů a nejmenuje se tak náhodou. O většinu svých negativů totiž Jan Malý nešťastně přišel. Majitel posledního ateliéru mu vystěhoval 95 % materiálu včetně negativů, fotek, fotografické techniky a zničil tak fotografovu celoživotní práci. Snímky na výstavu ze svých sbírek zapůjčili jeho přátelé. Výstava shrnuje fotografovu dosavadní práci – od dokumentárních snímků ze studií na FAMU ze 70. let přes architekturu (od 80. let), kterou fotografoval jako jeden z prvních až po cyklus Na silnici (90. léta). Tento cyklus zachycuje v obskurních postavách trhovců a improvizovaných stáncích podél silnic neohrabané počátky českého kapitalismu.

Poslední jeho samostatnou výstavu uspořádala Anna Fárová v roce 1980. Jan Malý se touto retrospektivou představuje veřejnosti po dlouhých 33 letech.

Na příští výstavě se můžeme těšit na jedinečný výstavní projekt Elliotta Erwitta „PERSONAL BEST FOR LEICA“ (8. 11. 2013–5. 1. 2014).

Eva Jakubcová