Jak jsme hráli čáru

Film se odehrává koncem 60. let minulého století ve vesnici na hranici Slovenska a Rakouska. Očima malého kluka sledujeme reálie tehdejší doby, prožíváme s ním první klukovské rvačky, besedu s pohraničníky i boje s agresivní partou.

Petr (Richard Labuda, vnuk Mariána Labudy) žije s prarodiči (Milan Lasica a Libuše Šafránková), protože jeho rodiče emigrovali do Vídně. I když se rodiče snaží, nedaří se jim pro neochotu úřadů syna získat zpět. Petr chodí na kopec za vesnici dívat se přes hranice a věří, že kdesi pod řekou Moravou je tunel, kterým se dá utéct do Rakouska. Ve škole má za spolužáky také syna místního komunistického funkcionáře (Miro Noga) nebo velitele pohraničníků (Ondřej Vetchý). Někdy až absurdní realita vztahů mezi dospělými se ve změněné podobě přenáší i mezi jejich děti. Ale Petrův dědeček, bývalý hoteliér (nyní vedoucí restaurace), je vždy nad věcí. Dokáže Petrovi pomoci i z průšvihů, do kterých se dostane často ne vlastní vinou. Také mu dokáže vysvětlit sporné věci úměrně jeho věku. Sledujeme také postupné uvolňování společenské situace do roku 1968, kdy už se ani největší soudruzi neoslovují „soudruhu“. Také vidíme, že díky sousedské provázanosti nejsou postavy černobílé a dokonce i ten, od kterého bychom očekávali jen to nejhorší, se v určité chvíli zachová statečně a nejedná slepě podle předpisu. Film končí ve chvíli, kdy je naděje na oficiální odjezd Petra do Vídně (srpen 1968). Jak to dopadlo, uvidíte sami.

Poznámky k formě, zajímavosti

Technicky bylo náročné nasnímat vesnici tak, aby vypadala jako v 60. letech. Proto byla vždy vybrána nějaká autentická část a zbytek (plastová okna, větrné elektrárny atd.) musel být upraven digitálně.

Je také třeba říci, že do české distribuce jde film celý česky dabovaný, což je pro ty, kteří rozumí slovensky stejně jako česky asi škoda. Důvodem je to, že jde o rodinný třígenerační film a dnešní děti už slovenštině téměř nerozumí. Ale je možné, že Česká televize film uvede někdy i ve slovenštině, případně česko-slovensky.

Vysvětlivka pro neznalé – čára byla v té době dětská hra o drobné, které bylo třeba hodit co nejblíž k čáře namalované na zemi. Čára se také říkalo státní hranici.

Herecké výkony hlavních představitelů jsou excelentní, atmosféra filmu byla místy poetická, jindy zase odpovídala době. Podle mého názoru: vydařený pokus o český rodinný film.

Na závěr ještě doporučení Milana Lasici: „Doporučuju divákům, aby se šli podívat na to, jak se žilo před půlstoletím, protože dnes mnozí tvrdí, že tehdy se žilo lépe.“ (zdroj Týden.cz)

Jak jsme hráli čáru/Rukojemník
Komedie/Drama/Rodinný
Česko/Slovensko, 2014, 102 min
Režie: Juraj Nvota
Scénář: Peter Pišťanek, Marian Urban
Kamera: Diviš Marek
Hudba: Ľubica Malachovská Čekovská
Hrají: Richard Labuda, Libuše Šafránková, Milan Lasica, Ondřej Vetchý, Alexander Bárta, Miro Noga, Robert Roth, Slávka Halčáková, Ondřej Malý, Milan Ondrík, Marián Labuda ml.

Petr Vít

Jsem nyní nepracující důchodce, užívající si zbytku života, příležitostný webmaster, profesí správce IT, duší hudebník. Co mám rád, možná poznáte z mých recenzí...