SongFest: Rok Tygra 2010

Hlavní blok začíná v 19 hodin, fronta se netrpělivě posouvá k vchodovým dveřím. Každý dostane ještě lístek do buvolí tomboly a už se může pohodlně usadit. Moderátorem je Jaroslav Dušek, no jistě známe jeho předuchovnělé ambice, všechnu tu revoluční moudrost smyšlených Toltéků, tajemné ezoteriky romantiky mystiky, ale dneska je překvapivě žoviální tak akorát. Musím uznat, že s přehledem ovládá scénu a zručně balancuje mezi vážnou tváří, symbolizovanou frakem a kulišáctvím, improvizačním vtipem, lehkou ironií, které zas fyzicky zpřítomňuje svou chůzí naboso.

To už ale nastupuje pravá duše celého festivalu, dáma, ze které vyzařuje klidná a přitom ohromující energie, zpěvačka Feng-ÿun Song. Stačí několik úvodních tónů, jemný výtrysk neskutečného akustického pramene a jsem přikován do sedačky, příjemný mráz mi běhá po zádech. Potom ani úplněk projektovaný na plátno v pozadí, nevypadá tak digitálně strojeně a uměle (nicméně malebnější dekorace by také přišla vhod). Nejprve sama předvede několik tradičních písní své vlasti, po té – v doprovodu Jaroslava Kořána (Orloj snivců, spolupráce s Petrem Niklem) na perkuse, nás seznamuje s hlasovou malbou zejména coby projektem pro děti (paní Songová se vedle vlastní pěvecké dráhy věnuje také výuce zpěvu, hlasové terapii atp.). Samosebou na své si přitom přijdou i dospělí.

Prožitek nemůže narušit ani takový žalostný případ jako jistý reprezentant, z něhož je cítit, znuděně klape do mobilu a pak usíná. Dalším hostem je svérázná zpěvačka a kytarová experimentátorka Dagmar Andrtová-Voňková. Její projev má zvláštní náboj, výrazné básnické podloží vyrůstá v ještě košatější zvukový doprovod, přitom se oba světy nevytěsňují, spíše znamenitě doplňují. Opět jakési podivuhodné propojení tichého s prudkým.

Zlatým hřebem jsou pak Amit Chatterjee trio. Skvělá sestava skutečných profíků, bravurních muzikantů. Amit Chatterjee je světoznámý zpěvák a kytarista (zahrál si např. s Carlosem Santanou, Stingem nebo Lockettem) indického původu, odkud bere svou inspiraci, avšak dále ji proměňuje a formuje pod vlivem svého evropského vzdělání. Pod jeho rukama (a jazylkou) tak vzniká široká, pestrá a přitom velice citlivá syntéza hudebních vlivů. S ním v této formaci nastupují vynikající saxofonista Pavel Hrubý (bend.cz, Nuo, Tellemarkk…) a rovněž výborný bubeník a perkusista Tomáš Reindl (spolupráce s Radio Etno, Janou Koubkovou, Milanem Svobodou…). Klape jim to, jsou sehraní a mohou si tak hrát. Pravda, všechna vystoupení jsou možná svým způsobem až příliš klidná, ale to asi patří k té slavnostní atmosféře a tichá voda břehy mele. Po skončení hudební produkce následuje vylosování tomboly, první pán se sotva obtěžuje z balkonu k pódiu, druhá slečna je už mnohem spokojenější a když chybí třetí vítěz, je předán dárek prvnímu dítěti, které se náhodou ozve. Ceny stejně jako dárky pro všechny tygry připravila pražská ZOO. Nejsou to kdovíjaké cennosti, zato zaručeně pobaví (např. kalendář/pohlednice jako encyklopedie exotických trusů). Následuje závěr. Taneční vystoupení Ivany a Anežky Hessových. Indický kathak je víc než rytmický živel těla, jde vlastně o prastarou vypravěcí techniku.

Komu vyhládlo může se posilnit u Góvindy a hurá na tančírnu v  kavárně v podání Tej Kumari Thakuri z Nepálu (opravdu vtipná malá velkooká slečna, která přímo srší) a studia orientálního tance Farha z Českého Krumlova. Je plno, přímo narváno. Jiskrná noc dovádí na polštářích ze sněhu, plíží se pomalu selankou toho divukrásného města. S přelomem dne všechno končí a začíná popíkový valentýn nebo dálkami vonící tygr. Ať si to vyplní kdo chce čím, síly k nasátí bylo k dispozici dost.

Český Krumlov 13.2.

Jan Pecháček