K není jenom člověk

Jednou za čas se narodí člověk s výjimečným talentem. Je na něm, jak s tímto darem naloží. Rozvíjení, vylepšování ani sama podstata jakýchkoliv schopností nemusí znamenat úspěch či naplněné sny. Zklamat může i to, co by podle lidského chápání nemělo. Třeba vlastní země. Člověk by ale měl padat, aby se s novými zkušenostmi a silami dostal ještě výš. Tak, jak to dokázal K.

Kang Yoon-sung se narodil před šestadvaceti lety v jihokorejském městě Goyang. S rodiči se poté přestěhoval do hlavního města Soulu, kde pravidelně chodil do kostela. Už od mala byl výborný ve hře na klavír i zpěvu a právě účinkování v kostelním sboru ovlivnilo jeho hudební zaměření na R&B, gospel a soul. Po jednom z mnoha vystoupení oslovil Yoon-sunga místní producent a nabídl mu spolupráci.

Umělcův producent vlastnil pouze malé nahrávací studio, na jaře roku 2004 však Kang Yoon-sungovi, který si za umělecké jméno zvolil písmeno K, jako nezávislému umělci, vychází první album pojmenované K. Album je viditelně ovlivněné moderními trendy jako hip-hop, přesto se na něm K podařilo zachovat svůj rukopis. Nahrávka však bolestně neuspěla a producent rozvázal se zpěvákem smlouvu. Během natáčení si ale mladý umělec uvědomil, že klavír, skládání písní a zpěv je pro něj celý život. Na podzim roku 2004 zdrceně opouští vlastní zemi. Rozhodne se uspět v nedalekém Japonsku.

Po nějaké době tápání a plánování budoucí hudební kariéry se K upsal společnosti Sony Music a v březnu roku 2005 s napjatým očekáváním vypouští na japonský trh svůj první singl „over….,“ zpívaný v japonštině. Skladby si všimli tvůrci oblíbeného televizního seriálu H2~Kimi to Ita Hibi~ a udělali z ní úvodní píseň. Toto gesto je pro japonského interpreta poměrně prestižní pocta. To pomohlo udělat ze singlu opravdový hit, po dlouhé době tak respektovaný japonský žebříček nejprodávanějších skladeb přivítal mezi prvních pět míst korejského umělce. Stejně dobře se vedlo i druhému singlu a K se tak stal historicky první Korejcem, kterému se podařilo dostat dva singly za sebou mezi nejlepších deset.

Největší úspěch přišel s vydáním čtvrtého singlu „Only Human“ v listopadu 2005. Skladba byla opět použita v seriálu, tentokrát to byla především kvalita, díky níž je Only Human zpěvákovým dosavadním nejúspěšnějším počinem. Řadí se mezi nejlepší soulové písně Japonska.

Toto nesmírně úspěšné období pro mladého zpěváka a pianistu završilo vydání japonského alba Beyond the Sea (2006), které mu kromě astronomických prodejů přineslo další rekord. První korejský umělec, jehož album se umístilo mezi třemi nejprodávanějšími v Japonsku. K nezapomněl ani na rodnou Koreu a připravil druhé korejské album Beautiful Smile (2006). Korejští posluchači už samozřejmě slyšeli o nebývalém úspěchu jejich krajana v Zemi vycházejícího slunce, nicméně K nakonec zůstal věrný právě Japonsku, kterému umožnilo naplnit svůj sen. V roce 2008 získal roli v japonské verzi oceněného broadwayského muzikálu Rent a dosud stihne vydat ještě dvě japonská alba Music In My Life (2006) a Traveling Song (2009). V roce 2007 vzdal poctu svým oblíbeným skladbám a nazpíval jejich coververze na album The Timeless Collection. Zatím posledním hudebním kouskem je mini album Merry Christmas, které vyšlo letos v polovině prosince.

Přestože dny největší slávy má K za sebou, nezdá se, že by se usilovně snažil vrátit na vrchol. S úspěchem přišla větší volnost, s volností náročnost. Zpěvák si písně skládá sám a jde to především slyšet. Emocemi prohloubený už tak výborný vokál a oblíbený klavír zakomponovaný do většiny skladeb vytváří směs pocitů a nálad, které s čím menší prvoplánovou hitovostí mají naopak větší pozitivní dopad na posluchače. K si získal stabilní skupinu fanoušků, která objíždí všechny jeho vystoupení a koncerty. To bývá obvykle oříšek. K se necítí dobře ve velkých koncertních halách či televizních show a dává přednost jedinečné atmosféře malých divadel či klubů, které zvýrazňují kouzlo jeho umění a umožní mu předat jej lidem tou nejintimnější cestou.

David Bulawa

Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.