Je Lucifer po čertech chytrý génius? Má Světlonoš podobu nadpozemsky pohledného árijce? Zrovna tak se můžete ptát, jestli je nebe ještě modré – Mike Carey si totiž o božích plánech nedělá žádné iluze. A kdopak je po ruce, když si nebe nechce špinit ruce?
Abyste plně porozuměli bravurní ironické lince komiksového zpracování, nemusíte být zrovna odborníkem na křesťanství. Přesto doufám, že už jste slyšeli, jak to podle Bible bylo s postavou jménem Lucifer (nositelem tisíce jmen např. Světlonoš, syn jitra nebo chcete-li Jitřenky/Venuše). Anděl Lucifer to v nebeské kariéře dotáhl tak vysoko, jak jen to šlo. Stal se mocí i hodností nejvyšším ‑ hned po Bohu, samozřejmě. Jak už to tak bývá, postavil se Bohu a pro svou arogantní pýchu byl i se svými následovníky sražen z nebe. Tak se stal z Lucifera na věky zlý záporák a z jeho věrných smečka podlých démonů. Ale bod pro něj, jako velký (byť záporný) hrdina se dostal nejen do náboženských záznamů, ale přitahoval i umělce. Rozhodně už každý z nás někdy slyšel o Dantově zpracování Pekla.
Ano, právě tohle místo se zdálo Neilu Gainmenovi jako stvořené, aby s ním protnul svůj příběh o Sandmenovi, kde Lucifer vystupuje jako vedlejší postava. Ovšem vedlejší postava natolik zajímavá, že jí Mike Carey věnoval samostatný příběh, který vydal na deset komiksových svazků (75 sešitů), které u nás vydalo nakladatelství CREW. Kresbu nejčastěji provedl Peter Gross, ale podíleli se také Dean Ormston (Sandman, JudgeDredd, Harke&Burr) a Scott Hampton (Batman, Sandman, Star Trek, Black Widow) . Peter Gross má s kresbou městské fantazy bohataé zkušenosti a spolupracoval s Careyem i na sérii Mezi řádky, z které v tomto svazku najdete ukázku.
Lucifer, už je démony docela znuděný. Tak se rozhodne pro trochu zábavy a usadí se v Los Angeles (kam jinam by taky měl stylový padlý anděl zamířit). Nepokouší tady smrtelníky, ani nezapisuje do knihy hříchů. Kdepak. Otevře si exkluzivního hudebního baru Lux a vychutnává kolem proudící život. Ale cesty Páně jsou nevyzpytatelné… Jednoho dne se totiž objeví možnost vykonat pro nebe jistou službičku. Za lákavou odměnu. Tak začíná první díl série. A nejinak začíná i tenhle příběh. Zatímco si Lucifer vychutnává požitky klubu, objeví se posel s nabídkou, která se neodmítá. A tak svolí zapátrat kolem děsivě rostoucí síly ticha a vydá se zabít pár bohů.
Ve svazku ale najdete taky vtipný příběh Ďábel právě teď nemůže k telefonu, která vyšla samostatně jako Lucifer sešit 66 s kresbou M.W.Kaluta, který je samostatnou povídkou o tom, kterak to dopadlo, když se do pekelné pustiny, kde už to nebavilo ani samotné démony vloudil vyvolávač démonů a korunoval se králem.
Věc se má zkrátka tak, že Lucifer patří mezi komiksové klenoty, a to jak díky svému grafickému zpracování, tak především pro Careyho scénář temných příběhů, lidské i nadliské špatnosti, síle moci a touhy a řezavě chladným profilům postav.
Kdybyste prahli po nějakém tom srovnání, rok 2016 dal taky peklem znuděnému komiksovému Luciferovi tvář Toma Ellise, který si v kriminálním seriálu mezi smrtelníky rád zahraje na detektiva a trochu se pobaví. Seriál se těší poměrně dobrému hodnocení kritiků časopisu Pevnost i samotných diváků např. na databázi www.csfd.cz. Byť, jak poznamenal tamní uživatel Miro_CZ: „V původním komiksu „Lucifer“ od nakladatelství DC Vertigo, měly hlavní postavy značně jiný vzhled, než jaký vytvořili tvůrci seriálu. Mazikeen ( Lesley – Ann Brandt) je namalovaná s velmi světlou kůží a se zraněním na půlce obličeje, kde nemá skoro žádné maso a většinou, když je mezi lidmi, tak zranění skrývá pod maskou. Amenadiel ( D.B.Woodside) je nakreslený jako běloch s dlouhými bílými vlasy a hlavně vypadá o hodně starší. Vzhled samotného Lucifera (Tom Ellis) podléhal striktním instrukcím tvůrce komiksu N.Gaimana, který chtěl, aby Lucifer vypadal jako David Bowie.“