„I když to tak zní, ‚interpunkce‘ skutečně není sprosté slovo.“

Počešťování cizích výrazů nebo anglická slova vklíněná do betonových polobotek slovníku současné generace. Výrazy zprzněné slangem, digitální rozmazlenost zrozená z automatických oprav textu. Přiznejme si to. Naše mluva se plíží škarpou. Bojovníci za národní obrození patrně v hrobech rotují rozhořčením jako závity pod silou akumulátorové vrtačky. Je třeba povolat drsného, sebevědomého, cynického a neústupného Dr. House pro náš slovník. A tak se zrodil on. Korektor.

Přijde-li vám poštou na recenzi tenoučká kniha komiksových stripů v brožované vazbě, dost možná vás napadne, co o ní vlastně psát, aby to bylo dostatečně výživným čtením. U Korektora máte opačný problém: tato postava se stala opěvovanou legendou s neochvějnou základnou fanoušků na Facebooku, kteří milují jeho humor. Zarytí odpůrci masové sociální sítě si jej můžou vychutnat na webu http://korektor.the-comic.org/, kde najdete všech 112 černobílých stripů o délce tří „okének“. A pro případ, že náhle vypadne elektřina (a svět neskončí) nebo pro ten slastný pocit vlastnictví rozhodně doporučuji pořídit si také knihu.

Recenzí se tak pouštím na tenký led. Jednak se všichni vrhnou na můj příspěvek, aby z něj s pocitem zadostiučinění vymýtili všechny chyby a se záludným úsměvem mě propleskli z autorské slepoty.

A pak jsou tu ONI.

Fanoušci, kteří nikomu neodpouštějí jediný přehmat.

Kdybych mohla vložit komiksovou bublinu, patrně by se v obláčku vznášelo: GLK…

Bylo třeba vypátrat počátek příběhu. Během čenichání kolem Korektora jsem snadno narazila na blog autorky Jany Yuffie Kiliánové a příspěvek datovaný 19. 10. 2013: „S kamarádem Vilémem Koubkem, který dělá nějakou tu herní korekturu, jsme se rozhodli vytvořit menší nenáročný projekt — Korektora. Korektor bude nekorektní a cynická komiksová série vycházející každé pondělí. Snad… Pro začátek jsme si připravili tři stripy. Pokud vás projekt zajímá blíže, sledujte Korektora na jeho facebookové stránce.“(http://yuffies.blog.cz/1310/korektor-zacina). Jana Kiliánová je (jak se dočtete nejen na určené stránce knihy) bezvýhradnou materialistkou a skalní příznivkyní anime. „Někdy dlouho nekreslím, ale pak jsem schopná kreslit tři dny v kuse. Jednu černobílou stranu zvládnu za dvacet hodin,“ uvedla čtyřiadvacetiletá grafička v krátkém březnovém rozhovoru pro deník jejího rodného Brna. Závěrem podotkla k tématu Korektora: „Lidé mají rádi krátké a vtipné věci. Je to přesně ten typ komiksů, který chci někdy vydat i knižně.“ Uplynulo několik měsíců a její přání se splnilo — ačkoliv určitě ne samo od sebe.

Ale co druhá, neoddělitelná polovička autorské dvojce, Vilém Koubek? Nakonec to přece byly právě jeho životní a profesní  zkušenosti, které Janu Kiliánovou inspirovaly k společnému vytvoření Korektora. Mistr slova Vladimír Koubek  se totiž v roce 2006 vřítil na dráhu žurnalisty se speciálním zaměřením na počítačové hry a jim příbuzné problematiky. O čtyři roky později přesedlal na pozici editora a korektora. Jako správný geek žije ve světě fantazie, příběhů a her — víc informací k němu zkuste vypátrat sami.

Podstatou recenze je vlastní názor recenzenta. Můj soud tedy zní: Je to vtipné, i když občas ten cynický, černý humor, nedokáže moje „vyměklá“ povaha strávit. Rozchechtá vás i to, jak neskutečně je to pravdivé – to si dovolím pouze tipovat z pozice editorky popravující texty redaktorů a milovnice češtiny (žijící v regionu s rázným nářečím a pracující v útrobách budovy, kde klienti sotva slyšeli o shodě podmětu s přísudkem, jež by mnohdy vylepšila působení jejich písemných žádostí). Ocenit jistě dokážete i poznámky pro vysvětlení náročnějších vtípků (například s pointou posunu zimního času). Je to osvěžující a originální, ať už se nacházím na straně zarputilého přikyvování  korektorových názorů nebo supím pod studenou sprchou hloupostí načapané protistrany. Snad proto prodejci do anotace přidávají frázi, že čtení této knihy je také poučné. Třeba se konečně naučíme psát mě/mně. A co ještě dodat závěrem? Upřímně — vůči Facebooku, přeplácaného bezduchými poletujícími hláškami, mám averzi.. Pro blaho své i svých bližních se tam zásadně nevyskytuji. Takže doufám, že brzo vyjde další kniha…

Vilém Koubek, Jana Kiliánová: Korektor

PLUS, 2014

brožovaná, 112 s.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.