Levellers vydávají své desáté studiové album – byli jsme u toho!

Čtyři roky uplynuly od vydáni poslední studiové desky Letters from the undergound, kterou se kapela vrátila do své původní formy. V pořadí desátá deska nese název Static on the Airwaves a u nás vychází 29. června v distribuci Panter jako tomu bylo u předchozích desek, o pět dni dříve bude ke staženi na iTunes společně se dvěma bonusovými písničkami, videoklipem k titulnímu singlu Truth is a 45 minutovým videem, kde kapela mluví o vzniku samotných písniček na desce. Tento dokument vznikal jak v Sono studio, kde se CD natáčelo, ale i v Harefield hall nebo Metway studiu.

Již minulý rok v červenci se mi dostalo pozváni od houslisty Jonathana Sevinka k návštěvě studia a já se ho rozhodla využít. Ostatně, kdo může říci ze byl u vzniku alba své nejoblíbenější kapely? Celé album se natáčelo v Sono records na Nouzově a nejen ze samotného okolí studia jsem byla velmi nadšená a jeden den pobytu využila pouze k procházce po okolí. Samotný pobyt ve studiu pro mne byl velmi zajímavým zážitkem. Byli jsme usazeni vedle bicích se studiovými sluchátky a poslechli si dvě, pro mne zcela nové písničky, které kluci zároveň natáčeli – z té druhé, Raft of the Medusa, jsem si pamatovala hlavně výrazný houslový part. Jedna z písniček, co s námi ve studiu a za zády kluci natočili, s názvem No barries se objevila i na desce a tak mne velmi těší že mužů říct: „U toho jsem byla!“

Producentem desky je Sean Lakeman, bratr o něco slavnějšího Setha Lakemana a samotné album míchal Victor Van Vugt v New Yorku, který spolupracoval třeba s Nickem Cavem nebo PJ Harveym.

Málokdo ví, že tahle skupina posbírala v devadesátých letech víc zlata a platiny než jakákoli skupina té doby. Po sérii hitových alb přišel rok 2000 a album Hello pig, které fanoušci, na rozdíl od kritiky, nepřijali zrovna s nadšením. Nahrávací společnost skupinu nepodporovala tak, jak by měla, a tak ani prodej alba nebyl nijak valný. Kapela se tedy vrátila ke svým kořenům a začala si vše dělat sama. Založila vlastní nahrávací společnost On the fiddle a pod ní vydává dodnes. Následující album Green blade rising sice znamenalo jakýsi posun k lepšímu ale další, Truth and lies z roku 2005 bylo pro posluchače velmi náročné po hudební stránce. Rok 2008 byl zlomový protože přišlo nejlepší album za posledních 10 let, Letters from the undergound, ve kterém se vrátili nejen ke svému politicky-folk-punkovému soundu ale i na britské hitparádě se toho album zastavilo na 24. příčce.

Levellers se každým rokem zlepšují a tak je právem někteří považují za národní bohatství. Po sólovém album zpěváka a kytaristy Marka a vedlejším projektu „Seismic Survey“ multiinstrumentalisty Simona přichází deska Static on the Airwaves, nejlepší deska za posledních 15 let.

Vše začíná krátkou, ale téměř apokalyptickou písničkou Static on the Airwaves, která popisuje smutek nad odchodem doby a její prázdnotou a mizením tradičních hodnot. Druhá skladba, We are gunmen, má velmi chytlavou basovou linku, kde se kytara i housle ozvou přesně tam, kde je to nejvíc potřeba a vše dokresluje charizmatický a naléhavý zpěv Simona Frienda o světě bez spravedlnosti. Následující Truth is je úderná a melodická, posmívá se kapitalismu  a chamtivosti. After the Huricane ukazuje klidnou stránku kapely. Melodický zpěv Simona s výraznými sbory dokresluje jemná houslová linka do velmi lehce stravitelné podoby. Forgotten towns, druhý singl z této desky, staví na sborech, naléhavém zpěvu Marka Chadwicka a base. Maluje nám obrazy měst a míst, které zničil náš systém, stejně tak, jako se nám to pokusili ukázat i ve videoklipu vytvořených z fotografií a videí fanoušků. I Česká republika zde má své zástupce. Sochy davu na Lannové třídě v Českých Budějovicích a opuštěné a vybydlené paneláky Milovic. Svým soundem by se mi tato písnička víc hodila k Sethu Lakemanovi, ale je to velmi příjemné zpestření a přesně do alba zapadá. No barries ukázalo, že těch 24 let co vystupují jim opravdu prospělo, protože to je přesně ta chytlavá věc, co potřebují a kterou si budou fanoušci zpívat. Pokud jsem považovala Another men´s cause z roku 1991 za nejlepší baladu, teď ji na prvním místě nahradila lyrická Alone in the darkness zazpívaní Simonem. Je sice méně nápadná, ale je klidná a zazpívaná opravdu s citem a jemností, jakou tihle kluci dokáží. Raft of the Medusa je velmi nakažlivá a má velmi chytlavý refrén. Houslový part potom připomíná starší skladbu Dirty Davey. Mutinny vypráví příběh Jesse Roberta Short a zapojení britských vojsk do vzpoury v roce 1917 v Etaples ve Francii. Traveller ukazuje, že neztratili talent pro jednoduché akustické skladby. Second life je kritika dvojího života z virtuálního světa internetu a her. Naprosto skvělá je závěrečná Recruiting sergeant, válečná písnička připomínající klasické Pogues. Písnička brilantně zazpívaná Simonem vypráví příběh zloděje, který je po soudu osloven důstojníkem armády. Text tvoří dopisy psané jeho milence domů  a ačkoli je hudebně veselá a pozitivní, zdůrazňuje úděl vojsk s heslem: Zemři za svou zem, a také varuje s poselstvím, že to nejlepší co může člověk udělat před náborem je utéct.

Tohle album vrátilo Levellers zpět do roku 1988, do témat války, kapitalismu, opuštěné společnosti a života cestovatelů. Za mne je to návrat k Zeitgeist z roku 1995. Kdo o nich dodnes neslyšel, toho album nadchne stejně, jako jejich stálé a věrné fanoušky. Je to pěkná náplast na zrušené jarní evropské tour z důvodu přetržené šlachy na prostředníčku levé ruky houslity Jona (Neptejte se mne, jak to dokázal, sama to nechápu). Za mne má toto album 9 bodů z 10 ačkoli třeba postupem času předčí mé nejoblíbenější Levelling the land…

Lucie Borecká

Vznikla jsem z ničeho... nebudu se pokoušet narvat sem dvacet let života. Někdy smutných, jindy veselých.. Jsem jaká jsem. Kdysi dávno jsem se vzhlídla ve světě festivalů a koncertů a tam jsem taky nejspokojenější. Hudba mě provází celým mým životem. S ní jsem se narodila.. s ní i umřu.. a mám jednu velkou závislost... Levellers... a teď vlastně moji dceru Jasmínu