Mallorca, neoficiální ostrov královny Alžběty II.

Nejdříve bych chtěla poznamenat, že není mým umyslem psát něco na způsob turistického průvodce, protože věřím, že klasického průvodce, ať už méně či více zábavného a povedeného, si může kdokoli z vás koupit v knihkupectví. A také jsem si jista, že právě takový průvodce z knihkupectví vám poskytne mnohem více seriózních informací (od jízdních řádů a cenách zmrzliny až po návod, jak si vykuchat a sníst mořského ježka). Ode mě nic takového nečekejte. Já bych vám pouze chtěla přiblížit, čím Mallorca překvapila mě, obyčejného středoevropana, který o ní zatím slyšel jen z krátkých vyprávění známých, kteří zde trávili dovolenou nebo z televize a ano, přiznejme si to, i z oněch turistických průvodců. Jsou totiž věci, které vám v televizi neřeknou, v průvodcích je nenajdete a vaše známé nezajímají a z pláže, kde stráví celou dovolenou, nemají ani šanci si jich všimnout.

Na Mallorcu jsem v polovině června odjížděla řádně vybavena velkou mapou ostrova se základními informacemi, jazykovým průvodcem, slovníkem, tabulkami s gramatikou a hlavně velkými ideály. Mluvit jen a jen španělsky, vidět onu španělskou živelnost, noční život plný zábavy, poslouchat na ulicích melodie španělských kytaristů, které vám rozechvějí všechny smysly, procházet se po pláži při západu slunce a přidat se k partičce lidí tančících na pláži flamenco, pít sangrii a piňa colady za pár drobných, usmívat se na mladé a opálené Španěly. Takový byl plán. Nikoliv však již realita.

1. NEVĚŘTE TEPLOTÁM

To, co vás zaručeně nezklame, je počasí. Takřka pořád svítí sluníčko, sem tam se možná přežene nějaký mrak a prší opravdu tak zřídka, že si toho skoro ani nevšimnete. Ale i počasí zde má jedno tajemství a tím jsou teploty. Pokud v televizi nebo v novinách hlásí například 25 stupňů, rozhodně tím nemyslí NAŠICH 25 stupňů, které lze považovat za příjemné letní teploty. Díky vlhkosti vzduchu (prosím, nečekejte ode mě nyní meteorologickou přednášku na téma jak vlhkost vzduchu díky moři ovlivňuje teploty, protože nic víc o tom opravdu nevím) se vám prostě zdá, že tu není 25 stupňů, ale minimálně tak 35. Pokud máte v plánu se hýbat více, než jak to vyžaduje pravidelný přesun z hotelu na pláž, počítejte s propoceným oblečením během dvou minut.

2. LOĎKA VÝHODOU

„Ideální dovolená pro rodiny s dětmi.“ Přesně to hlásá většina letáků lákajících na dovolenou na Mallorce. Když vyjdete na pláž, napadne vás, že by k tomu ještě měli připsat něco ve smyslu „a nezapomeňte na babičky a dědečky“. Zatímco ostrov Ibiza je vyhlášen nočním životem, diskotékami a proudem pulzujících mladých lidí, na mallorckých plážích jsou k vidění ve velké většině opravdu ony rodinky s dětmi, starší lidé a penzisté. Občas můžete narazit na zamilované párečky, minimálně pak na skupinky mladých lidí, většinou místních. Přesto (nebo právě proto?) jsou mallorcké pláže čisté, ať už jsou písčité či oblázkové nebo skalnaté.

Velkou výhodou je zde mít k dispozici loďku, protože na ostově se nacházejí i taková místa, ke kterým se autem nedostanete, kolikrát ani na motorce či pěšky ne, a přesto (nebo právě proto?) jsou naprosto ohromující. Naprostý klid vám zaručí malé pláže na východní straně Mallorcy obklopené skalami a pohořím, z druhé strany odříznuty od světa azurovým, průzračně čistým mořem.  Na západním pobřeží ostrova se můžete podplavat například do jeskyně schované pod skálou a obraz, který se vám ukáže, jistě nezmizí z vašich vzpomínek hodně dlouho. O slunci zapadajícím „do moře“ se snad ani nemusím zmiňovat.

3. INVAZE ANGLIČANŮ

Mallorca je turistické místo a dokonce i místní k tomu tak přistupují. Davy turistů, kteří se tu co týden mění, jim nevadí. Naopak. Všichni, i ti, kteří nepracují přímo v turistickém ruchu, vědí, že Mallorca je živa díky turistům, a tak s nimi nemají nejmenší problémy. Zatímco jižní část ostrova je cílem především německých dovolenkářů, zbytek je naprosto v moci Angličanů. Zklamání vás nemine, pokud se tu chystáte zlepšit si španělštinu co možná nejvíce. Ačkoliv na Mallorce je oficiálním jazykem kastilština (to, čemu se u nás říká španělština), mnohem více se zde mluví především mallorčtinou, což je katalánština v mallorckém nářečí, která vám určitě bude více připomínat francouzštinu než cokoli jiného.

Mallorca však překvapí ještě něčím jiným – angličtinou. O Španělích (o těch pravých ve Španělsku) se říká, že neumějí anglicky a mluví pouze svojí kastilštinou, popřípadě s dopomocí rukou a nohou. Na Mallorce však není problém domluvit se i pro kohokoli nešpanělsky mluvícího.  Všude, kam přijdete, na vás začnou automaticky mluvit anglicky. A že anglicky opravdu umějí. Od posledního číšníka v nejmenší hospůdce až po plavčíky na pláži. Nezáleží, zda jste v malé vesničce na venkově nebo ve větším městě. Ti všichni, kteří jsou součástí onoho kolotoče nazvaného turistický ruch mluví naprosto plynně. Ať už ležíte na pláži, večeříte v restuaraci, jdete po ulici, sedíte v kostele, odevšad slyšíte angličtinu, anglickou muziku, anglický svět. Samozřejmě že především díky nemalému počtu anglických turistů, kteří jsou zde k vidění (a slyšení). A tak se může zdát, že Mallorca není tak úplně ostrovem krále Juana Carlose I., ale spíše královny Alžběty II.

4. NO TENGO DINERO. = NEMÁM PENÍZE.

Ano, je to tak a je to smutné. Je tu prostě draho. Místní tento fakt svádějí často na změnu měny z pesety na euro. Do několika měsíců tehdy vše podražilo třeba i o 100%. Za obyčejný oběd s pitím v restauraci zaplatíte v průměru 15 euro. U oblečení je to, stejně jako u nás doma, různé. Ve slevách, které začínají na začátku července, můžete cokoliv pořídit i s 50% slevy, což však neznamená, že teď už byste to měli zalevno. Lehátko se slunečníkem na pláži 7,50. Sklenička (!!!) sangrie, v podstatě národního pití ve španělských zemích, vás přijde na zhruba 4 eura, koktejly o pár eur více. Pokud jste stejně naivní jako já a při kupování opalovacího krému ještě u nás v ČR se budete rozčilovat nad jeho cenou s tím, že na Mallorce ho určitě pořídíte levněji, velký omyl.  Při nákupu dalšího a dokonce toho samého krému na Mallorce jsem v přepočtu zaplatila zhruba třikrát více. Ano, tak jako jinde, platí se tu opravdu za vše, snad kromě vzduchu, a nemá smysl každou položku přepočítávat na koruny, To byste si pak nekoupily ani tu  zmrzlinu (mimochodem poznámka jako z turistického průvodce: cena 1 kopečku zmrzliny – 1,90 euro, 2 kopečky – 2,70 euro:). Pokud si tedy chcete dovolenou užít se vším všudy a naplno, potřebujete k tomu mít opravdu narvanou peněženku. A nebo vyražte někam jinam. Třeba na Macochu. :)

Redakce