Na otáčko do Českého Krumlova – dříve než bude pozdě

Raritou, přesahující hranice naší republiky, se může chlubit Jihočeské divadlo, jež sídlí především v Českých Budějovicích. Do jeho kompetence totiž spadá i unikátní scéna Otáčivého hlediště v Českém Krumlově.

Již více jak padesát let je tato stavba, u jejíhož zrodu stál divadelní architekt a scénograf Joan Brehms, nedílnou součástí zámecké zahrady. Spolu s režisérem Ottou Haasem tady před čtyřmi stovkami diváků uvedli v roce 1959 Jiráskovu Lucernu, která se pro mnohé návštěvníky stala jakousi vzpomínkovou pietou pojící se právě ke krumlovskému „otáčku“. Mnozí se nestydí ani prohlašovat, že právě Lucerna v Krumlově byla vždy vůbec nejlepším zpracováním této Jiráskovy klasiky. Na dnešním programu ji už nenajdeme, přesto věřím, že se sem jistě zase vrátí. Pokud tedy bude ještě kam.

Dnes otáčivé hlediště již nepohání lidská síla, ale elektromotor, umožňující plynulý pohyb na obě strany, sedaček také přibylo (od roku 1994 celkem na 644 míst) a divadlo tak dokonale naplňuje svoji původní koncepci – dát divákům o jeden rozměr víc. Děj se díky tomu odehrává všude kolem vás jako na širokém plátně. Nedílnou součástí scény je umístění hlediště  před letohrádek Bellarie, který vyjímečně dokresluje autentičnost většiny her. Například právě již zmíněná Lucerna jako by byla přímo napsána pro krumlovské „otáčko“.

Je to právě okolní prostředí, příroda a pečlivě udržovaný zámecký park, který dává Otáčivému hlediště ono kouzlo, ale zároveň je toto vše i důvodem, proč se před více než dvaceti lety politické vody rozbouřily a nad Krumlovem se začaly stahovat mračna. Na jedné straně divadlo, kterému krumlovská točna vydělává přes 20 miliónů korun za letní sezónu, mohutně podporováno diváckou základnou, na straně druhé památkáři a historikové, kteří již léta křičí, že „otáčko“ narušuje strukturu barokního parku a je estetickou zrůdností v jinak krásném prostředí. Politici, kteří by měli problém vyřešit se v něm místo toho plácají jako mezi mlýnskými koly. Problém se navíc stal mezinárodním ve chvíli, kdy při zařazení krumlovského zámku a zahrady mezi světové památky UNESCO byl nenápadně zamlčen fakt, že v polovině barokní zahrady stojí obrovský železný kolos, važící 650 tun. Když byl při kontole tento malý, nepatrný detail odhalen, organizace si vyžádala odstranění projetku. Všechny tyto vlivy pak zapříčinily, že postupně od konce 90.let jsme se mohli v médiích v různých intervalech dozvídat, že Otáčivé hlediště se bude rušit, stěhovat, zůstávat a tak pořád dokola. Faktem je, že dodnes „otáčko“ stojí, politici toto téma už po x-té odložili a problém se tak neřeší, ale pouze posouvá do dalších let. A tak i letos poptávka po lístcích převyšuje nabídku a v polovině února lze konstatovat, že vstupenek, díky milovníkům této jedinečné a okouzlující scény, již moc nezbývá.

Je už na každém, zda bude souhlasit s památkáři nebo s divadelníky (na stránkách Jihočeského divadla je možnost podepsat petici pro zachování „otáčka“). Pokud však patříte do té druhé skupiny, raději byste neměli váhat s návštěvou některého představení. Příští rok už byste taky na divadlo do Českého Krumlova mohli jet zbytečně.

PROGRAM OTÁČIVÉHO HLEDIŠTĚ V ČESKÉM KRUMLOVĚ (2010)

Macbeth /  William Shakespeare (4.6. – 15.6., 17.8. – 22.8.), reřie Martin Glaser

Sluha dvou pánů / Carlo Goldoni (18.6. – 3.7.), režie Jiří Menzel

Čarostřelec / Carl Maria von Weber (6.7. – 11.7., 24.8. – 29.8.), režie Zdeněk Troška

Sen noci svatojánské / Felix Mendelssohn-Bartholdy (14.7. – 18.7.), režie Attila Egerházi

Don Giovanni / Wolfgang Amadeus Mozart (23.7. – 28.7.), režie Jiří Menzel

Robin Hood / Martin Glaser – Olga Šubrtová (30.7. – 15.8.), režie Martin Glaser

Kašpárek v rohlíku – Dneska to roztočíme / David Dvořák a Zdeněk Jecelín (19.6. – 20.6., 2.7. – 3.7., 31.7. – 1.8., 2.9. – 5.9., 10.9. – 11.9.), režie David Dvořák a Zdeněk Jecelín

Redakce