Planeta nám hoří… ale co dál?

Po bestselleru Bez loga a Šoková doktrína přichází kanadská aktivistka a novinářka Naomi Klein s další knihou, která má potenciál stát se kultovním počinem alteglobalizačního hnutí. Klein navazuje na své
již praxí ověřené teorie, jimž dává nový, environmentální rozměr.  

Jádrem knihy je teze, že emancipační boj neprivilegovaných je třeba vést zejména v otázkách klimatu, nikoli jen v oblasti tradiční politiky. Důvody jsou v zásadě dva – fosilní byznys napojený na vlády i mocné korporace utrpěl v tomto ohledu velkou argumentační porážku. Přestože uhlobaroni investovali miliony dolarů do dezinformačních kampaní, klimatická realita nakonec  sama ukázala, že lidé, zprvu označováni za levicové extremisty, měli nakonec pravdu. Druhým důvodem je naléhavost, která debatu o klimatu doprovází: paleta řešení se s postupujícím časem zmenšuje a čím déle se bude odkládat zásadní transformace ekonomiky i politiky, tím bude bolestivější. Uvést do praxe ideály participativní demokracie a nerůstové ekonomiky se tak v tomto ohledu jeví jako pud sebezáchovy, nikoli jako ideologický boj za ušlechtilé ideály.

I když Klein dokáže jindy psát svižně, Tím se všechno mění: Kapitalismus versus klima je knihou zpočátku těžkopádnou a ne úplně srozumitelnou. Úvodní kapitoly obsahují až příliš velké množství nejrůznějších čísel a studií. I když je bezesporu zajímavé, kolik energie a sil investovaly ropné korporace, aby si na svou stranu naklonily politiky i ekologické organizace (z nichž některé se dokonce samy věnovaly těžbě), čtenáře spíše zajímá otázka, co s tím, když, slovy autorky „ne nestačí“. A zde nastává slabé místo knihy: Klein sice podrobně nastiňuje řadu ekologických alternativ včetně receptů z čeho to celé financovat, nicméně z knihy se příliš nedozvíme, kde k tomu svět vezme politickou vůli.

Připomeňme, že kniha vznikla v původním vydání před více než deseti lety a od té doby se skepse vůči pozitivním klimazměnám ještě prohloubila. Popírači klimatu přitvrdili, klimatickým konferencím dominují průmysloví lobbisté a bezradné environmentální hnutí přistoupilo k rozporuplnému přilepování k silnicím, čímž si ještě více znepřátelilo dezinformacemi zmasírovanou veřejnost. Klein v něčem připomíná utopické socialisty 18. století, kteří věřili, že když králům a císařům představí svůj skvělý recept na společenské uspořádání, tito se zcela racionálně vzdají své moci, protože jim někdo nabídne efektivnější model. Nevyšlo to tehdy a nevyjde to ani dnes, kdy racio ustoupilo zcela do pozadí a politika je založena výhradně na emocích a manipulacích. A naději nedodá ani několik kapitol o tom, jak kdesi indiáni zablokovali stavbu ropovodu, anebo domorodá aktivistka oddálila vykácení pralesa. Kdyby stát chtěl, rozdrtí indiány ve jménu volného trhu pod pásy tanků a svět se to ani nedozví.

Nezbývá tedy než doufat, že stále extrémnější projevy počasí donutí veřejnost vyvíjet stále silnější a silnější tlak na politické představitele, aby konečně začali zastupovat zájmy většiny, nikoli zájmy největších průmyslových korporací. A stane-li se to, autorka tuto fázi společenské transformace bezesporu popíše v další ze svých knih.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)