
Do knihkupectví konečně přijíždí česká verze letošního románu Pan Mercedes, který je zároveň prvním dílem plánované trilogie. Text titulky potvrzuje autorství i v našich končinách notoricky známého Stephena Kinga, jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů a nekorunovaného krále hororu.
Kniha dorazila z nakladatelství začátkem víkendu ještě teplá z tiskárny, a ačkoliv jsem měl rozečtenou jinou knihu, neodolal jsem těm téměř čtyřem stovkám stran zabalených do opravdu mimořádně vydařené, temné obálky s kontrastujícím modrým deštníkem (opravdu, nepamatuju si Kingovu knihu s poutavějším a výstižnějším přebalem). Na tom posledním listopadovém víkendu mne trápila jen jediná věc — že je příliš krátký na to, abych knihu stihl dočíst až do konce.
Na prvních stránkách se seznamujeme se dvěma nezaměstnanými, kteří se rozhodli strávit noc před městským centrem, v němž se má konat veletrh práce. Seznámení je to opravdu krátké, protože velmi záhy zahynou pod koly šílence v masce klauna (vzpomínka na Pennywise?), který se rozhodne za pomoci rozjetého mercedesu jim a řadě dalších spolučekajících vyřešit problém s hledáním pracovního uplatnění.
Policie je kvůli vrahově důslednosti a troše toho štěstí zcela bezradná, ale „mercedesový vrah” má pořád roupy. A protože největší potěšení mu činí dohánět k sebevraždě psychicky labilní jedince, zaměří se na detektiva Hodgese. Tedy bývalého detektiva, který po čtyřiceti letech ve službě nemá na práci nic lepšího než kynout na gauči při sledování stupidních pořadů v televizi a povzbuzovat své démony orálním průzkumem hlavně otcova revolveru. Přinejmenším dokud mu nepřijde dopis, ve kterém „mercedesový vrah” detailně popisuje své pozitivní emoce z loňského hromadného mordu. Hodgesovi vžene vidina případu novou krev do žil a rozhodne se přijmout vrahovu výzvu a sejít se s ním na chatovací stránce Pod Debbiiným modrým deštníkem…
Nečekejte horor. Tohle je čistokrevná krimi. Na rozdíl od většiny běžných detektivek autor rovnou odhaluje totožnost pachatele — příběh totiž sleduje paralelně dějovou linku detektiva i „mercedesového vraha”. Na jednu stranu se tak King předem vzdává klíčového prvku krimi scénářů — momentu překvapení. Místo toho ale získává možnost čtenáři zprostředkovat myšlení velmi inteligentního, ale duševně a emocionálně chorého pana Mercedese. Ne, není to ten typ hrdiny, se kterým byste se chtěli ztotožňovat — ale se kterým z Kingových „záporáků” byste chtěli?
Jediná další informace, kterou o knize prozradím, je můj dojem. Pan Mercedes zcela zřetelně nese stopy Kingova rukopisu, ačkoliv tentokrát zvolil autor méně tradiční žánr. Netypicky téměř zcela chybí prvky děsu a nadpřirozena, a také se mi zdá, že postavy prolévají méně krve a vyvrhují méně tělesných tkání než obvykle. Nemohu říci, že bych si vyloženě zamiloval některou z hlavních postav jako jindy a myslím si, že pro udržení spádu by knize prospělo zkrácení tak o čtvrtinu. První část poskytuje čtenáři paradoxně více napětí než závěr, který má svá mělčí místa, a přímočaré a trochu předvídatelné zakončení mne tak trochu zklamalo.
Přesto zde není místo jen na kritiku, jednoznačné potvrzení kvalit knihy představuje prvenství v hlasování čtenářů na serveru Goodreads.com v kategorii Mystery&Thriller. Atmosféra by se místy dala krájet a samozřejmě jsou tu ta místa, kdy máte obrovský problém se od knihy odtrhnout — strhující příběh vás prostě nutí číst dál! Ve zkratce — pokud máte rádi Kinga, určitě vás nemusím k pořízení Pana Mercedese přemlouvat, na druhou stranu, mezi klasiky žánru či autorova nejvydařenější díla se nejnovější přírůstek zařadí jen těžko.
Stephen King s přibývajícím věkem znovu a znovu dokazuje, že není až tak mistrem v psaní hororových příběhů, jako spíš mistrem v psaní. Nezáleží na tom, zda svým textům vtiskne podobu thrilleru, detektivky nebo pohádky, důležitý je příběh. A toho je zde stále vrchovatě.
Pan Mercedes
Stephen King
Beta-Dobrovský, 2014
376 str.