Paříž podle Zaz

Zdroj obrázku: Amazon.de

Francouzský zázrak Zaz, zpěvačka přirovnávaná k novodobé Edit Piaf, vydala na konci minulého roku své třetí album. Tentokrát je celé věnované písním o Paříži: a jeho nádherná atmosféra vás do ní opravdu přenese.

Zaz, vlastním jménem Isabelle Geffroy, je snad nejznámější francouzskou zpěvačkou současnosti: její zatím nejúspěšnější singl Je veux se umisťoval v hitparádách po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Své hudební začátky si odbyla s kapelami různých žánrů po menších francouzských festivalech, ale živila se i zpíváním v kabaretech. Svoji první sólovou desku, pojmenovanou jednoduše Zaz, pak vydala v roce 2010. Velkou výhodou její tvorby je zajímavá žánrová kombinace: pohybuje se na pomezí popu a jazzu, některé její písně jsou označovány jako „gypsy jazz“. Stále ale zní velmi „francouzsky“ v tom smyslu, ve kterém si většina z nás představí francouzskou hudební tvorbu: její písně jsou rytmické a melodie snadno zapamatovatelné, ale stejně (ne-li více) důležité jsou texty, které pokračují v nejlepší tradici francouzských šansonů. Na deskách jako je Zaz nebo Recto Verso z roku 2013 si tak můžete poslechnout písně o nešťastné lásce, o vyrůstání v chudé rodině, ale i o každodenních krásách života.

Jak se žije v Paříži

Na své poslední desce, Paris, nás Zaz pod vedením producenta Quincyho Jonese zve do francouzské metropole. Všechny písně z tohoto alba jsou coververzemi známých hitů opěvujících Paříž. Ať už jde o Champs Elysées od Joea Dassina, Parise sera toujours Paris od Maurice Chevaliera nebo J´aime Paris Alois de mai, kterou si na albu zazpívala s francouzskou legendou Charlesem Aznavourem. Producent Quincy dal ale Zaz dohromady i s další mladou hudební nadějí, Kanaďankou Nikky Yannofski (která zpívá hlavně jazzové písně), a společně nazpívaly I Love Paris/J´aime Paris. To je také jediná skladba, ve které se mihne angličtina – Zaz zůstává věrná francouzštině, i když její popularita francouzsky mluvící země zdaleka přesahuje.

V albu sice není ani jedna píseň, která by byla napsaná přímo pro Zaz, ale na výsledku to vůbec není znát. Její interpretace je naprosto upřímná a „svá“, a stejně jako z předchozích alb je z ní cítit spousta energie a nadšení, které přenáší i na posluchače. Vynikají tu hlavně rychlé a trochu drzé písně: jednou z nejlepších je La parisienne – Pařížanka – ve které zpívá o tom, jak se přestěhovala do tohoto města, ale nedařilo se jí stát se Pařížankou, protože je příliš normální: „Není ve mně ani trocha afektovanosti, nemám ty správné způsoby, nejsem vegetariánka, to je můj problém…“ Cestou ke správné „pařížkosti“ je pak nalezení své perverzní stránky a zapojení se do víru bohémského života.

Písně s vtipem a rychlým tempem Zaz prostě sedí. Taky je jich na albu většina. Nejpomalejší je J´aime Paris au moi de mai, která by zapadla, kdyby na ni neupozorňovala přítomnost Charlese Aznavoura. Ve většině je album veselým celkem, který svojí poetikou potěší, ale hlavně dodá energii. Pokud jste někdy byli v Paříži, pak vás toto album zaručeně přenese do vzpomínek na toto jedinečné město a jeho atmosféru. Jak se zpívá v jedné písni: „Paříž bude vždy Paříží, nejkrásnějším městem světa.“ A songy o ní zůstávají stále živé.

Lenka Chudomelová