Rozhovor s Olgou Lounovou: Získá někdy cenu Grammy?

Zdroj foto: archív zpěvačky

Chtěla jste se stát zpěvačkou už odmalička?
O. L. Určitě. Už jako dítě jsem chtěla být princeznou v nádherných třpytivých šatech a ty mívaly na sobě právě zpěvačky. Takže už od malička jsem chtěla být na pódiu buď jako princezna nebo kdokoliv, kdo měl na sobě nádherné šaty.

Vedl Vás někdo z rodičů k hudbě?
O. L. Ne příliš. Rodiče jsou zaměření trochu jinak. Ale zpívali jsme doma dětské písničky a já hrozně ráda vystupovala na různých besídkách. A když jsem třeba chtěla začít hrát na kytaru, tak mi ji rodiče pořídili, v tomhle byli moc ochotní. Akorát se u nás říkalo, že zpěvák má tvrdý chleba, tak jestli si to nechci rozmyslet a naučit se nejprve něco pořádného, takže jsem prvně vystudovala gymnázium a vysokou školu a pak až konzervatoř (pozn. red. Pedagogickou fakultu TU v Liberci a následně Konzervatoř Jaroslava Ježka)

Vedete své mladší sourozence k hudbě? I sestru Mirku?
O. L. Vedu, to je pravda. Mirča se mnou zpívala kdysi, nejprve ve sboru, pak v sesterském duu. Teď už nezpívá, ale dělá mi manažerku. Za to malá sestra Eliška, pětiletá, chce být jako já zpěvačkou. Pořád zpívá a já ji skládám písničky. Mladší brácha Daniel je naopak závodník. Je mu osm let a už je vícemistr ČR v Racer Buggy.

Vy si skládáte sama texty a hudbu, kde berete inspiraci?
O. L. Ze všeho kolem sebe, ze života. To záleží na situaci, ale většina skladeb vzniká v nějaké emoční vlně.

Jste známá tím, že používáte při koncertech akrobacii, jako jediná v České republice. Máte nějaký vzor od kterého jste tento prvek převzala?
O. L. Já jsem kdysi viděla zpěvačku Pink, která dělala na koncertě jednu otočku na šále (pozn. red. jedná se o stuhu, která slouží k akrobacii). Pink vytáhli nahoru a ona se spustila dolů. Hrozně se mi to líbilo. Tak jsem dlouho pátrala až jsem našla Elišku Brtnickou z Cirkusu Mlejn, v současné době moji trenérku, která vypsala kurz v Praze. Začala jsem na něj chodit. Ze začátku ani ne tak kvůli koncertům, ale protože mě fascinovalo jak žensky a křehce to vypadá a přitom kolik síly je k tomu potřeba. Po nějaké době trénování mě napadlo, že by to mohlo být zajímavé i pro českého diváka. Líbí se mi, když se divákovi tají dech, jestli nespadnu.

Nejste pouze zpěvačka, ale také závodnice rally, jak jste se k tomu dostala? Pro zpěvačku jsou ojedinělé závody rally.
O. L. K rally jsem se dostala přes film TACHO s Danem Landou. Daniel umí dávat lidi dohromady. Takže přes něj jsem se dostala k závodnímu týmu Jaromíra Tomaštíka  a tím i k rally. Kromě toho i k dalším zajímavým věcem.

Nebojíte se jako zpěvačka závodit?
O. L. Bojím, ale učím se to zpracovávat. To je právě o tom, je to adrenalin, který se pomalu mění v endorfin (látka štěstí).

Je právě neobvyklé, aby zpěvačka se pouštěla do takového riskování, ať už v rally závodech či při akrobacii.
O. L. To je pravda. Ale snažím se divákovi nabídnout něco navíc. Navíc chci ukázat ženám, že jsme také silným pokolením.

Vy k tomu všemu, ještě hrajete ve filmech a seriálech. Mnoho lidí si Vás s nimi spojují. Momentálně jste vidět v seriálu Vyprávěj, kde hrajete Martinku. Jak se vám líbí herecká oblast?
O. L. Mě to přijde úplně stejný jako to zpívání, jedná se o předávání emocí. Takže se mi líbí oboje dvoje dohromady.

Nebála jste se jako zpěvačka vstoupit do herecké branže? Že si Vás lidé spojí s danou postavou. Bývají takové případy, kdy zpěvačky jdou do herectví a nedopadne to vždy dobře.
O. L. Je to trochu problém, který se se mnou táhne už od seriálu Ošklivka Katka, kde jsem hrála blbou blondýnu, (pozn. red. postava Patricie). Musím teď holt lidi pořád přesvědčovat, že nejsem stejná jako ta postava. Že si hudbu i texty skládám sama, všechno si platím a zařizuju sama a že to myslím vážně. Ale dělám to, co mě baví a ať si lidé myslí, co chtějí. Za mnou je moje práce, za kterou jsem zodpovědná a je kvalitně odvedená. Jsem hrdá, když se mi něco povede.

Na co z poslední doby jste například hrdá?
O. L. Například na můj poslední videoklip s Karlem Gottem.

A proč?
O.L. Protože jsem skladbu „Dál za obzor“ nejen napsala, ale napsala jsem i scénář videoklipu, zrežírovala ho a celý zařídila i zaplatila. Zkuste si to, není to nic jednoduchého, ale mě baví velké výzvy.

Čím si nabíjíte baterky?
O. L. S rodinou. Dneska jsem tu měla rodiče a právě u rodičů si hodně nabíjím baterky. S Drakama (pozn. red. závodníci rally) se nabíjím hlavně vnitřně. To je úplně to nejlepší. I s malými sourozenci se nabíjím. Já se nabíjím pořád, protože dělám to, co mě baví. Jediné, co mě nebaví,l je papírování, administrativa. To mě fakt nebaví.

Máte nějaký nesplněný sen?
O. L. Ježíši, těch je. Mám jich napsaných přes sto. Je jich asi sto dvacet.

Tak třeba nějaký nesplněný sen v hudební branži? 
O. L. Tak hudební je třeba vystupovat na Grammy. Nebo dostat Grammy. To jsou ale ty velké sny, ty nemožný. Pak jsou ještě takové ty maličké sny, mezi ty patří například vyprodat malou halu nebo zazpívat dětem v dětském domově.

Skutečně je Váš sen zpívat v dětském domově? To je reálný a lehce splnitelný sen.
O. L. Ano, to se dá splnit a párkrát se mi to i splnilo. Vždy je to však příjemné.

Tak to určitě. A nějaký sen v herecké oblasti? Chcete ji rozvíjet dál?
O. L.  Jo, teď příští rok chci točit pohádku, kterou jsem napsala.

Opravdu?
O. L. Ano, jedná se o hudební pohádku a těším se, že si v ní zahraji.

V rally závodech budete také pokračovat?
O. L.  Určitě. Doufám jen, že už těch tragických náhod bylo dost.

Ani to, co se v rally závodech stalo nedávno Vás neodradilo?
O. L. V každém sportu se umírá, takže to beru sportovně.

Otázka na závěr. Co plánujete pro své fanoušky?
O. L. Chystám již zmíněnou pohádku a novou desku na příští rok. Jinak chvilku nebudu koncertovat. Dám si nějakou dobu pauzu a začnu vystupovat až příští rok o prázdninách na festivalech.

Ještě jednou mockrát děkujeme Olze Lounové za příjemný rozhovor a přejeme ji mnoho úspěchů.

Hanka Králová