Tata Bojs & Ahn Trio zahráli podruhé v Brně

Na Flédě se nestane zrovna pokaždé, že by byl koncert vyprodaný do posledního lístku a kapacita sálu se naplnila do posledního místa. To, co se tu dělo minulou středu 25. listopadu, jsem tu totiž ještě opravdu nezažila. Začátek koncertu byl avizován na dvacátou hodinu, já jsem dorazila asi v 19.30 a nevěřila svým vlastním očím. Na vstup do Flédy byla taková fronta, jakou jsem viděla jen někde u vstupu do klubu v americkém filmu. Řada fanoušků s předem zakoupenými lístky se táhla od dveří až do ulice, ještě dál než za kebap-bistro vedle Flédy. A lidí stále neubývalo, ba naopak, ještě ve tři čtvrtě na devět se sem táhly zástupy. To jsem už ale naštěstí stála v sálu a čekala až se objeví česko-korejsko-americká šestice.

Oproti loňsku, kdy pódium okupovala plastová fontána se stékající smetanou (ve které se křtila deska „smetana“), s sebou Tata Bojs & Ahn Trio přivezli rozměrnější bílou polo-krychli. Ta byla prosvětlená a vespodu byla voda, do které během koncertu někdo z týmu Tata Bojs foukal brčkem a tím na krychli kouzlil úžasné efekty.

Asi o půl desáté jsme se konečně dočkali a na pódium přiběhly hlavní hvězdy večera. Po počátečních technických problémech, při jejichž řešení došlo i na improvizované vtipné průpovídky Mardoši a Bublajse, se koncert rozjel. Zazněly všechny největší hity Tata Bojs v akustickém provedení se smyčci a klavírem. Jelikož si Tata Bojs zahráli s Ahn Triem před časem v Americe, došlo i na ukázku anglických verzí písniček Toreadorská Otázka a Jaro.

Asi v polovině koncertu si holky z Ahn Tria, které byly stejně jako vloni nadšené z brněnského publika (jelikož hrají vážnou hudbu, jsou zvyklé na poněkud jiné prostředí komorních sálů), šly odpočinout do zákulisí a přišel čas pozvat na pódium slibovaného tajného hosta. Tím nebyl nikdo jiný než W. A . Mozart alias za něho převlečený klávesák Tata Bojs – Jirka Hradil. Společně si zahráli několik songů, mezi nimiž byla překvapivě i písnička De Vo To z dvanáct let starého alba „Ukončete Nás…“, kterou však znali asi jen (tipuju) tři lidi z publika, včetně mě.

Zbytek koncertu a dva přídavky už Tata Bojs zase odehráli s Ahn Triem. Po povinném focení publika a kapely před publikem, které basák Mardoša praktikuje snad od doby, co si pořídil digitální foťák, a po posledním songu „Divnosti“ (původem opět ze staré desky „Ukončete Nás…“), který nacvičili „Tatáči“ s Ahn Triem zcela nově, se s publikem definitivně rozloučili.

I když se mi zdálo, že před rokem měl koncert lepší atmosféru a i publikum na Flédě reagovalo o něco lépe, odcházela jsem odsud s pocitem absolutního nadšení z dalšího vystoupení svojí srdeční kapely. Kdo letos turné Tata Bojs & Ahn Tria propásl může jen doufat, že se ještě někdy zopakuje. Ale po takovém obrovském úspěchu  již druhého vyprodaného turné se tyto naděje jistě ještě zvýšily.

Lucie Šmídová

Jsem, jaká jsem...až mě napadne něco originálního, tak to sem napíšu || keywords: hudba, umění, (nová) média