Lightfall: Temné časy

Některé knihy se tváří, že jsou pro děti. Mají roztomilé postavy, kouzelný svět a pastelové barvy, které by se líbily i na obalu jogurtu. A pak je otevřete – a zjistíte, že v nich je víc existenciální úzkosti než ve tříhodinovém rozhovoru s psychoterapeutem. Tak přesně to je Lightfall: Temné časy.

Tim Probert, ilustrátor, scénárista a evidentně i citlivý pozorovatel lidských nervových zhroucení, pokračuje ve svém fantastickém světě Irpa, který je zároveň pohádkový i nečekaně aktuální.
A i když se v něm neobjevuje žádný „skutečný“ člověk, všechno v něm působí tak lidsky, až vás to trochu vyděsí.

Bea a Cad – hrdinové, kteří se bojí (a proto fungují)

Hlavní dvojice – tichá a přemýšlivá Bea a věčně optimistický žabí rytíř Cad. Jenže tentokrát svět kolem nich potemněl. Doslova i metaforicky.

Bea, která trpí úzkostmi, se musí postavit světu, který se rozpadá.
Cad, který by nejradši všechno vyřešil úsměvem a mečem, zjišťuje, že ani síla, ani víra vždy nestačí.
A když se jejich svět ponoří do chaosu, čtenář dostává přesně to, co chce: krásu, bolest, odvahu a pár lekcí o tom, jak se nezhroutit, když se všechno kolem hroutí.

Dospělý čtenář by to nazval existenciální metaforou o duševním zdraví v postmoderní společnosti.
Dítě to shrne: „Bea má strach a Cad jí pomáhá.“
A obojí je naprosto přesné.

Tim Probert je výtvarný perfekcionista. Každý panel je malý obraz – světla, stíny, barevná hloubka, a ta ručně kreslená melancholie, která by mohla konkurovat Pixarům, kdyby Pixary dělaly antidepresivní pohádky.

I v těch nejtemnějších momentech se svět Irpa třpytí.
Ne falešně – ale tím zvláštním, jemným světlem, které známe z dětství, když jsme se báli tmy, ale stejně jsme chtěli zůstat vzhůru.
A právě to dává Lightfall sílu – vizuál, který vás ukolébá, jen aby vás o tři stránky později nechal brečet.

Je to jako kdyby Studio Ghibli potkalo Nightmare Before Christmas a společně se dohodli, že „temnota může být taky hezká“.

Probert nepíše složitě.
Věty jsou krátké, rytmické, a přitom mají hloubku, která přesně odpovídá dětskému čtenáři s přesahem.
Každé slovo má smysl, každé gesto význam.

Zatímco jiní autoři dětských fantasy příběhů se topí v patosu, Probert nechává ticho mluvit.
Tam, kde by jiný autor přidal tři odstavce filozofie, on jen ukáže Beu, jak si schovává ruce do rukávů, protože se bojí.
A vy přesně víte, co tím myslí.

Temné časy? Ano. Ale s teplým světlem uvnitř.

Název nelže – Temné časy jsou opravdu temnější než první díl.
Ale nejde o tragédii.
Je to spíš jemná lekce o tom, že temnota je přirozená součást života.
Že i hrdinové mají špatné dny.
A že statečnost není křik, ale to, že ráno vstanete, i když nechcete.

Tohle není jen kniha o dobrodružství.
Je to příběh o přátelství, duševní síle a přijetí vlastních slabostí – zabaleno do vizuálu, který byste nejradši zarámovali a pověsili nad postel.

Lightfall: Temné časy je nádherný paradox.
Je to dětská kniha, která léčí dospělé.
Je to pohádka o úzkosti, která vás uklidní.
A je to komiks, který se čte jako teplý čaj v bouři – s vědomím, že i když všechno kolem hoří, pořád může být krásně.

Vašek Okapa