Mezi hroby jsem hledala nějaký systém, řadu… Byly uspořádány zcela nahodile, nebojím se říci „tam, kde bylo volno“. Žádná hlavní cesta uprostřed – spíše miliony klikatých cestiček mezi hroby a uvěřila bych i tomu, že pozůstalé, za účelem dostat se ke svým pochovaným, nerozhodí ani když si nějaký ten hrob přeskočí. V tom, že některé náhrobní kameny byly otočené obráceně, jsem už viděla spíše jen úsměvnou situaci.
Ještě pořád by to tedy mohlo vypadat jako obyčejný hřbitov, nebýt několika detailů, které se mi vryly do paměti. I přesto, že místní tu na své zesnulé myslí (zdálo se, že mnohem více než u nás), velmi často je navštěvují, působily tyto hřbitovy opuštěně, až zpustle. Těžko lze pak věřit svým vlastním očím, když se u hrobů permanentně vyskytovaly babičky v šátku, přinášející čerstvé květiny a povídající si se svými nebožtíky manžely. Trsy trávy a vysoký plevel prorůstají opravdu všude, i na hrobech a musí být nadlidský úkol najít tam volné místo třeba jen pro svíčku. Nikdo se ale ještě nejspíš neměl k tomu, zbavit se veškerých přebytečných rostlin a hřbitov tak celkově upravit.
Ukrajina je také známá jako země kontrastu. Mimo jiné jsou tu opravdu velké rozdíly životní úrovně, které se objevují všude. I na hřbitovech. Honosné, zlatem oplácané hroby té vyšší třídy a nezvyklá úprava hrobních svíček chudých obyvatel – nikdy by mne nenapadlo, jak všestranné využití může mít i takový kyblík. Stačí jen odstranění dna a můžete ho použít jako ochranný prvek na svíčky proti větru. Nikdo pak neřeší nějakou estetičnost nebo že kýbl je desetkrát větší než kruh svíček pod ním a žádné světlo proto nelze spatřit.
Je tu ještě jedna věc, kterou si hodlám s ukrajinskými hřbitovy spojovat do konce života. Borůvky. Sbírala jsem je opravdu všude možně – na horách, v lesích. Ale osladit si den „hřbitovními borůvkami“, jak to dělávaly některé tamější děti, jsem už vážně nedokázala.
Po celkovém přehodnocení obrazu Ukrajiny tedy mohu, trochu nadneseně, známou vodku posunout až na druhé místo těsně za pestré hřbitovy.
Více z LaCultury...
10. září, 2023 Osobní svědectví a geopolitické pozadí rusko-ukrajinské války Tři autoři, tři pohledy na válku. Každý pozoruje zápas o Ukrajinu ze svého úhlu. Každý z nich si také žije svůj osobní válečný příběh. Těch cizích slyšeli, viděli, vyfotili, popsali i […]
4. prosince, 2020 Čertův rypák/Tulipánek Dvacáté století přineslo neobyčejný rozmach, ale ukázalo také ty nejšílenější temné strany lidského pokolení. Neuvěřitelný technologický pokrok šel ruku v ruce se systematickým masovým […]
19. března, 2013 ÚCHVATNÉ JESSIE WARE PŘEDSKOČÍ UKRAJINSKO-AMERICKÝ BAND ARTAMI! Už tento čtvrtek, 21. března, čeká fanoušky vystoupení božské britské zpěvačky s opojným hlasem, Jessie Ware, v Paláci Akropolis. Pořadatelé právě ohlásili předskokana koncertu, jímž bude […]
11. října, 2025 Audiokniha My
Je až s podivem, jak dokáže některý autor na pár stránkách popsat nepředstavitelnou hrůzu totalitního režimu. V tomto případě Jednotného státu, který z lidí dělá pouhá čísla, písmenka, […]
17. června, 2013 Postglam 21. století ve filmech Davida Lynche Na přelomu milénií vytvořil režisér David Lynch dva psychologické snímky spadající do pomyslné kategorie odkouzlení dvacátého prvního století, Lost Highway (1997) a Mulholland Drive […]
27. prosince, 2009 Nový knížní žánr: New Weird – Prokletí prozaici Nestává se tak často, abychom byli svědky utváření nového literárního žánru. A právě v posledních letech se jeden začíná formovat do výraznějších kontur. To co původně bylo pouhým […]
6. srpna, 2015 Nejstarší kulturní festival? Pouť! Poutě si dnes většina spojí s letním vedrem, ulepenými obličeji od cukrové vaty a jásavým křikem kolotočů, který hravě přehluší i hlasitou hudbu amplionů nebo výkřiky jarmarečníků. Naše […]
24. července, 2025 Přírodní facelifting: za 10 minut denně o několik let mladší
„Někteří lidé stárnou, jiní dospívají.“– Sean Connery, str. 23 –
Jedinečná publikace německé trenérky krásy Christiny Schmidové „Přírodní facelifting“ slibuje mladší vzhled a […]
8. října, 2017 Jaroslav Alois Doležel: Úplněk Nedělní povídka tentokrát pochází z díla českého autora J. A. Doležela.
Vždy, když je měsíc v úplňku, stojí Málkova manželka, téměř celou noc, u okna a dívá se ven, na osvětlenou […]
14. března, 2013 NĚKDY, VE CHVÍLI JAKÉHOSI ZÁBLESKU, SE PROBUDÍM A OBRÁTÍM SMĚR SVÉHO PÁDU V ostravské Galerii Dole lze zhlédnout abstraktní kresby hledající náměty v rozvráceném urbánním prostoru kreslíře a malíře Tomáše Bárty.
5. května, 2010 Síla komplexů ze šedesátých let s nadhledem Dominanta dnešních měst. Panelový dům. Sídliště panelových domů. Celé město panelových domů. Neuvěřitelně fascinující. Nebýt pánů komunistů šedesátých let a jejich racionálního uvažování a […]
10. října, 2022 Co bude po nás? Převratný text, který poprvé vyšel před více než deseti lety, nám v aktualizovaném vydání opět nastiňuje kontroverzní, ale smysluplnou cestu k řešení klimatické krize – svět bez lidí. […]
