V kůži Pedra Almodóvara

Během filmu natočeného zčásti retrospektivou se postupně divák dozvídá, že Robertova manželka utekla s cizím mužem a málem uhořela v autě. Na poslední chvíli byla zachráněna. Roberto se rozhodne, že své ženě vrátí opět její bývalou krásu. Ta ale jeho plány zkříží. Po tom, co svou znetvořenou tvář uvidí v odraze okna, skočí dolů a zemře. Stejný konec života si vybere i Robertova dcera. Mladá a krásná Norma se na večírku seznámí s Vincentem. Vincent se pod vlivem drog a chtíče pokusí Robertovu dceru svést. Když se mu plán nezdaří, vynutí si sex násilím. Roberto potom dceru najde v posttraumatickém šoku. Musí být hospitalizována a nakonec svůj nepřekonatelný odpor k mužům, dokonce i k dříve milovanému otci, nezvládne a vyskočí z okna.

Lidé, kteří zažili ztrátu blízké osoby, jistě pochopí tu obrovskou beznaděj a zároveň neutuchající vztek na nemilosrdný osud. Roberto se proto chce jakýmikoli prostředky pomstít Vincentovi. Vybere si k tomu vskutku morbidní způsob. V rámci svého povolání provede mladíkovi operaci, během které mu změní pohlaví. Následující děj se potom odvíjí od této změny. Uznávaný režisér nenechá nikoho vydechnout až do konce, kdy se celý příběh uzavře v podivném kruhu. Každá z postav dostane svůj prostor a psychedelické drama tak dostává úplně jiný spád než na začátku.

Almodóvar šetří slovy, ale ne emocemi. Ve filmu nenajdeme hysterické a srdceryvné scény, ze kterých někteří filmaři udělali klišé. Právě naopak. Děj plyne přirozeně a místy se ticho rozvíří napínavou akcí. Později ale opět hlavní aktéři řeší složité situace jakoby mimochodem. Pozorný divák však je schopen číst mezi řádky. Složité vztahy mezi postavami a těžká témata představovaná ve filmu předčí samotný děj.

Osobně si myslím, že tímto snímkem režisér znovu potvrdil své jedinečné schopnosti. Dokázal nastínit etiku v oblasti genetiky, jenž je stále diskutovaným tématem, a to především v souvislosti s klonováním. Podobný závažný problém, pacienty v kómatu, citlivě vykreslil už ve filmu Mluv s ní. Ve snímku Vše o mé matce nevynechal oblíbené téma transsexuality.

Jeho poslední počin se točí kolem změny pohlaví také, ale zde autor udělal výjimku. Změna pohlaví byla nedobrovolná. Člověk tedy musí počítat s tím, že po zhlédnutí filmu bude mít o čem přemýšlet. Fanoušci tohoto španělského génia by to měli čekat. Pokud ale nejste zvyklí na takto těžký námět, možná vás překvapí, jak moc se vám „Kůže“ dostane pod kůži. Budete si klást otázky typu: ‚Jak bych se cítil, když bych se druhý den probudil s opačným pohlavím?‘  ‚Byl bych to pořád já?‘ ‚Má lékař z povolání právo využít své schopnosti k řešení svých osobních problémů?‘ a mnoho dalších.

Nečekejte, že najdete odpovědi. Film není černobílý. Stejně jako život, kde nejsou hrdinové a poražení. Každý se snaží najít štěstí. Někteří jdou i přes mrtvoly. Nezáleží, v jaké kůži jste, ale pořád jste to vy, ať chcete nebo nechcete. Svému osudu neutečete.
V Almodóvarově počinu jsou všechna rčení doslovná a platí na každého. Doporučuju film zažít na vlastní kůži!

Název: Kůže, kterou nosím / La piel que habito
Drama; Španělsko, 2011, 118 min
Režie: Pedro Almodóvar
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Antonio Banderas, Elena Anaya, Marisa Paredes, Blanca Suárez, Jan Cornet, Fernando Cavo, Bárbara Lennie, Eduard Fernández, José Lusi Gómez, Isabel Blanco ad.

Ivana Bednářová